Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Mám rozečtený životopis válečného fotografa Tima Hetheringtona. Ale protože teď vychází i moje knížka Ve válce, moc jsem nepokročila, věnovala jsem se spíš psaní než čtení. A pak mám paralelně rozečtenou knihu Jiřího Muchy Oheň proti ohni. Syn slavného malíře Alfonse prošel mnoha válečnými konflikty a poutavě to popsal. A byla jsem překvapená jeho fotografiemi.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Už se mi to dlouho nestalo, ale když mi bylo někdy hodně mizerně, vzala jsem si klasiku Margaret Mitchellové Jih proti Severu. Otevřela jsem ji náhodně a začala číst. Jako zázrakem se mi vždy ulevilo. Ale jinak nemám vysloveně oblíbeného spisovatele, je jich celé moře − Dostojevskij Hemingway, Bulgakov, Sienkiewicz nebo Hosseini.

Co jste četla, když jste byla malá?

Všechny mayovky a verneovky, cokoliv, kde bylo přítomno nějaké dobrodružství, piráti, cestovatelé, indiáni. Vinnetoua mi musela číst máma, to jsem ještě neuměla sama číst.

Kterou knihu si určitě ještě v tomhle životě musíte přečíst?

Životopis válečné novinářky Marie Colvinové. Zabili ji v Sýrii hned nedlouho po začátku války roku 2012. Je to můj velký vzor. Kdyby byla ta kniha v audioverzi, už bych to bývala v autě stihla. Takhle jsem si poslechla knihu další mé oblíbené novinářky − fotografky Lynsey Addariové.

Takže jak vidno, žijete válečným zpravodajstvím a o válce si také často čtete. Která kniha tohoto typu je pro vás zásadní?

V poslední době mě dostala kniha Jako bys jedla kámen o válce v bývalé Jugoslávii od polského autora Wojciecha Tochmana. Literárně i obsahově dokonalé, z každé věty mrazí.

Se kterou autorkou byste ráda zašla na dobrou kávu?

S Lynsey Addariovou! Možná se někde potkáme, většinou nás zajímají stejné destinace. A právě proto mi asi její knížka byla tak blízká − všechna ta místa od N'Djameny přes Bukavu, Kábul, Aleppo či Mogadišo znám z vlastní zkušenosti. Vím, jak se tam cítila.

A se kterým autorem byste se nebála strávit desetihodinový let. Anebo rovnou byste si troufla s ním ztroskotat na pustém ostrově?

Raději se ženou, a to navíc spíš s literární postavou než s autorem. Třeba s Phryne Fisherovou, o které píše australská Agatha Christie − Kerry Greenwoodová. Protože ta by zvládla letadlo opravit a odletět s námi pryč. A ještě by při tom někde sehnala dobrou společnost a humra s majonézou.

jarvis_5c362c3b498e6a73a40a2e8d.jpeg
Foto: Antonín Kratochvíl