Přemka Forejta v Česku ještě před několika lety takřka nikdo neznal. Změnilo se to v okamžiku, kdy se brněnský rodák postavil do čela kuchyně olomoucké restaurace Entrée. Podnik se rychle dostal do povědomí nejen kvůli netradiční poloze coby součást wellness resortu spolu s hotelem a kasinem, ale především díky luxusní a nápadité gastronomii servírované v prostředí rostlin i nerostů.

Jednatřicetiletý Forejt, který dříve působil v michelinské restauraci L'Autre Pied v Londýně a vyhlášeném brněnském restaurantu KOISHI, zaujme na první pohled výrazným tetováním. Má poněkud nakažlivý smysl pro humor a pověst si získal gastronomickou kreativitou. Je tedy nejspíš dobře, že se nestal hercem, jak si původně plánoval.

Když extravagantní barman Pavel Tvaroh, proslulý svým londýnským podnikem Lounge Bohemia, předloni vydával pro přátele knihu, jeden z pouhých čtyřiceti výtisků věnoval právě Přemku Forejtovi. Její první věta zní: Why blend in when you can stay out? (Proč se snažit zapadnout, když můžeš vyčnívat?) Toto poselství mladý šéfkuchař nenuceně následuje a jinak tomu pravděpodobně nebude ani na televizních obrazovkách, kde se už brzy objeví jako jeden ze tří nových porotců kuchařské reality show MasterChef.

Role porotce amatérské kuchařské soutěže spoustu vašich fanoušků určitě překvapila. Co pro vás tento projekt znamená?

Mě taky překvapilo, když mě TV Nova oslovila. Ale šel jsem do toho, protože to byla velká výzva. Natáčení už je v procesu a pořád je to výzva. Měl jsem ale podmínku, že i jako porotce v soutěži chci být stále sám sebou. Jinak bych na tu nabídku nekývl. Chci dál dělat blbosti, které dělám běžně.

Přemek Forejt

Pochází z Brna a od roku 2015 stojí v čele luxusní restaurace Entrée v Olomouci, kde nyní také žije. Patří k nejmladším šéfkuchařům v Česku, přesto je mezi svými kolegy z oboru velmi uznávanou osobností. Ve spolupráci s nimi pořádá originální gastronomické akce, jako byla například loňská Poslední večeře Páně, kdy hosty usadil ke stolům po vzoru dvanácti apoštolů a menu vlepil do Bible. Když zrovna nevaří, rád jezdí na motorce a tráví čas s dcerou Stellou.

Sledoval jste předchozí ročníky soutěže?

Ano, ale vzhledem k vytíženosti jsem viděl jen pár dílů. Víc jsem sledoval anglickou, americkou a australskou verzi pořadu.

Kdybyste nebyl šéfkuchařem a nevedl olomouckou restauraci Entrée, chtěl byste se do takové reality show přihlásit?

Nevím, co by bylo, kdybych nebyl šéfkuchařem. Pravděpodobně bych byl hercem, tím jsem chtěl být ostatně vždy. Takže bych asi nevařil, ale hrál. A právě z toho důvodu účast v televizní reality show MasterChef do jisté míry představuje splnění mého snu postavit se před kameru.

Jaký jste porotce?

To sám nedokážu říct. Jsem prostě Přemek Forejt.

Tak jinak. Když hodnotíte jídlo, co je pro vás zásadní?

Přistupuju k tomu úplně stejně jako v reálném životě. Když jdu do restaurace a objednám si jídlo, ze všeho nejdřív ochutnám a přemýšlím nad chutí. Teprve potom nad tím, jak pokrm vypadá. Pro mě je hodně důležité, zda obsahuje suroviny, které mě zaujmou a "zatahají za myšlenky". Potřebuji o jídle přemýšlet a totéž vyžaduji i od svých hostů, když vařím já − aby se zamýšleli nad tím, proč jídlo chutná zrovna takhle, z jakého důvodu jsem zkombinoval zrovna tyhle chutě a podobně. Musí to být zábavné. A to hledám na talíři i jako porotce.

Když se před třemi lety otvírala restaurace Entrée, proslýchalo se, že máte v plánu se nejdřív proslavit na Moravě, po čase se přesunout do Prahy a otevřít další podnik. Je to pravda?

Entrée je zajímavé a jedinečné právě tím, že není v Praze, takže pro spoustu lidí představuje možnost, jak z ní zmizet třeba na výlet na místo, které je zvláštní, jiné. Praha je sice krásná a já nebudu předstírat, že se mi nelíbí. Ale v hlavním městě touží být každý. Tam bychom proto mnohem snadněji zapadli mezi další zajímavé restaurace. A v Olomouci by tím pádem nebylo Entrée. Tahle skutečnost navíc krásně koresponduje s větou, kterou mi do knihy napsal barman Pavel Tvaroh. 

Šéfkuchař Přemek Forejt
Foto: Pepa Dvořáček

Vnímáte přelom roku jako zásadní okamžik?

Ne, vlastně vůbec. Nikdy nehodnotím žádný rok jako celek. Nedělám to tak, že bych si sedl ke stolu a řekl si: tak, skončil rok 2018, který začal přesně před rokem v lednu. Jaký byl? Tak takhle určitě ne. Občas si sice slíbím, že se zbavím nějakého zlozvyku, ale hned 2. ledna už v něm zase pokračuju a všechno jede ve starých kolejích.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • Jakých zlozvyků by se rád zbavil?
  • Čemu zajímavému se v uplynulém roce naučil?
  • Co už by nechtěl nikdy zažít?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se