I když je to dávno, pamatuji si to jako dnes. Vyšla ze dveří staré, formolem zapáchající posluchárny a z očí se jí řinuly slzy. Byl to velmi formální okamžik, a přesto si na té chodbě neodpustila hlasitou větu: „Bylo to hrozný,“ a ještě přidala peprnou nadávku.

Další na řadě jsem byl já. Vstoupil jsem do velké, důstojně vypadající místnosti, kde pod tabulí seděla trojice zkoušejících. Právě oni měli rozhodnout, zda budu přijat na lékařskou fakultu, anebo na dva roky obleču uniformu a poté se ke studiu na vysoké škole už nejspíš nikdy nedostanu. Ti tři rozhodovali o mém dalším osudu.

Listovali v jakýchsi lejstrech, a tak jsem se bez vyzvání posadil na židli před nimi. Menší, téměř holohlavý muž začal mluvit, aniž by na mne jen na okamžik pohlédl.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se