Vždycky to byl chudáček. Takovej nedomrlej, pochroumanej, křivej. Trvalo celou věčnost, než se ho podařilo dostat do stojánku a jakžtakž srovnat, aby aspoň pár dní vydržel ve stoji spatném. Obvykle se ale pod tíhou kouliček, svíčiček a nechutné čokolády zamotané v alobalu (vzpomínáte?) nakláněl a pozvolna hroutil, a nebýt táty, který ho postupně přisunoval ke zdi, až ho napěchoval do rohu a podepřel násadou od koštěte, určitě by ani do Štěpána nevydržel. Můj táta, jinak povaha výbušná a netrpělivá, však v tomto směru prokazoval nekonečnou trpělivost.
Sloupek
Faux pas Ireny Jirků: Stromeček

Stromeček
Foto: Shutterstock
HN
Máte již předplatné? Přihlaste se.