Vždycky to byl chudáček. Takovej nedomrlej, pochroumanej, křivej. Trvalo celou věčnost, než se ho podařilo dostat do stojánku a jakžtakž srovnat, aby aspoň pár dní vydržel ve stoji spatném. Obvykle se ale pod tíhou kouliček, svíčiček a nechutné čokolády zamotané v alobalu (vzpomínáte?) nakláněl a pozvolna hroutil, a nebýt táty, který ho postupně přisunoval ke zdi, až ho napěchoval do rohu a podepřel násadou od koštěte, určitě by ani do Štěpána nevydržel. Můj táta, jinak povaha výbušná a netrpělivá, však v tomto směru prokazoval nekonečnou trpělivost.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak tradičně probíhala otcova mise za stromečkem?
  • Co si představuje dětská imaginace pod výhružkou zákazu kácení stromů ve státních lesích?
  • A proč vlastně je ten stromek vždycky křivý?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se