Jak ochránit demokracii
Steven Levitsky, Daniel Ziblatt: Jak umírá demokracie, nakladatelství Prostor

Není mnoho publicistických titulů, o kterých by se v Česku hovořilo už v době jejich zahraničního vydání. Kniha dvou profesorů na Harvardu takovou výjimkou byla. Dá se očekávat, že v českém překladu se stane předmětem nejen odborného uvažování, ale také bedlivého zájmu mnohého znepokojeného občana. Liberální demokracie není konec historického vývoje. I ona je ohrožována, nejednou v historii byla nahrazena autoritářskými režimy. Levitsky a Ziblatt ukazují řadu příkladů ohrožení demokratického fungování − mimo jiné v současném Maďarsku. Zamýšlejí se ale také nad pádem demokratizačních snah v Turecku či nad obratem ve Venezuele, který vedl k totální společenské destrukci. Nehrozí podobný scénář rovněž v dalších zemích? Ostatně i některé Trumpovy kroky lze chápat jako útok na demokratické konvence. Levitsky a Ziblatt přitom ve své práci neskáčou na populární katastrofickou vlnu. Jsou realističtí a praktičtí. Jen tak mohou vidět i možnosti, jak demokracii ochránit. Stojí to za to.

Trvalá sázka na neklid
Patti Smithová: Oddanost, nakladatelství Dokořán

Do Paříže odjíždí autorka narychlo, sotva si stihne naházet do kufru pár věcí a vzít si do letadla nějakou knihu. Na cestě za jejím nakladatelem a pak do rodiště Alberta Camuse se toho mnoho nestane. Nebo se naopak stane mnohé. Americká písničkářka Patti Smithová se ve své eseji zamýšlí nad podstatou vlastní tvorby. A nad tím, nakolik je v ní skryt sám smysl života. Je to svobodomyslné psaní, ve kterém nemůže chybět termín revoluce. Patti Smithová jako dítě 60. let i v pokročilém věku stále hledá, nespokojuje se s dosaženým, vytrvale sází na neklid. Souznění hledá mimo jiné ve filozofce Simone Weilové, která je jí předobrazem vloženého příběhu první lásky mladičké dívky. Vše ale jen v náznacích, v jemných odlescích.

Patti Smithová natolik věří slovu, že nastíněný příběh − stejně jako záznamy ze své cesty − nepotřebuje podpořit čímkoliv hlasitým či definitivním. Všechno je tak jemné, že se to sotva vůbec stalo. Snad proto tato černá krajka vyprávění může trvat.

Krása je všude
Nicanor Parra: Jiné básně, nakladatelství Fra

Básně pro ty, kteří nečtou poezii. Výpovědi o nejtemnějších věcech člověka podané tak, že se budete ošklíbat. Krása, která je všude. A jazyk, který je tak ryzí, že mohl stát na počátku. Takový je Nicanor Parra, klasik absurdní poezie, který bořil konvence celý svůj pře­dlouhý život. Nicanor Parra byl opravdovým nestorem. Zemřel na začátku letošního roku ve věku 104 let. Chilský antibásník se narodil v prvním roce první světové války. V rozdělené chilské společnosti stál důsledně vždy na svém, milovaný, případně nenáviděný oběma názorovými tábory. Cervantesovu cenu pro nejvýznamnějšího španělsky píšícího autora mu prostě dát museli, táhlo mu už na stovku a Parra pořád tvořil − pln ironie, citu pro paradox, bez vzletných slov, obyčejně a přitom naprosto svébytně. Parra se ve skvělém překladu Petra Zavadila poprvé představil Čechům ve výboru nazvaném Básně proti plešatění. Pokud tento recept snad někomu nepomohl, může zkusit něco jiného − Jiné básně.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Co přináší deníky Romana Szpuka?
  • Jak je pojmuta publikace o životě a tvorbě Josefa Topola?
  • A dají se napsat dějiny vlasů?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se