Jak ochránit demokracii
Steven Levitsky, Daniel Ziblatt: Jak umírá demokracie, nakladatelství Prostor
Není mnoho publicistických titulů, o kterých by se v Česku hovořilo už v době jejich zahraničního vydání. Kniha dvou profesorů na Harvardu takovou výjimkou byla. Dá se očekávat, že v českém překladu se stane předmětem nejen odborného uvažování, ale také bedlivého zájmu mnohého znepokojeného občana. Liberální demokracie není konec historického vývoje. I ona je ohrožována, nejednou v historii byla nahrazena autoritářskými režimy. Levitsky a Ziblatt ukazují řadu příkladů ohrožení demokratického fungování − mimo jiné v současném Maďarsku. Zamýšlejí se ale také nad pádem demokratizačních snah v Turecku či nad obratem ve Venezuele, který vedl k totální společenské destrukci. Nehrozí podobný scénář rovněž v dalších zemích? Ostatně i některé Trumpovy kroky lze chápat jako útok na demokratické konvence. Levitsky a Ziblatt přitom ve své práci neskáčou na populární katastrofickou vlnu. Jsou realističtí a praktičtí. Jen tak mohou vidět i možnosti, jak demokracii ochránit. Stojí to za to.
Trvalá sázka na neklid
Patti Smithová: Oddanost, nakladatelství Dokořán
Do Paříže odjíždí autorka narychlo, sotva si stihne naházet do kufru pár věcí a vzít si do letadla nějakou knihu. Na cestě za jejím nakladatelem a pak do rodiště Alberta Camuse se toho mnoho nestane. Nebo se naopak stane mnohé. Americká písničkářka Patti Smithová se ve své eseji zamýšlí nad podstatou vlastní tvorby. A nad tím, nakolik je v ní skryt sám smysl života. Je to svobodomyslné psaní, ve kterém nemůže chybět termín revoluce. Patti Smithová jako dítě 60. let i v pokročilém věku stále hledá, nespokojuje se s dosaženým, vytrvale sází na neklid. Souznění hledá mimo jiné ve filozofce Simone Weilové, která je jí předobrazem vloženého příběhu první lásky mladičké dívky. Vše ale jen v náznacích, v jemných odlescích.
Patti Smithová natolik věří slovu, že nastíněný příběh − stejně jako záznamy ze své cesty − nepotřebuje podpořit čímkoliv hlasitým či definitivním. Všechno je tak jemné, že se to sotva vůbec stalo. Snad proto tato černá krajka vyprávění může trvat.
Krása je všude
Nicanor Parra: Jiné básně, nakladatelství Fra
Básně pro ty, kteří nečtou poezii. Výpovědi o nejtemnějších věcech člověka podané tak, že se budete ošklíbat. Krása, která je všude. A jazyk, který je tak ryzí, že mohl stát na počátku. Takový je Nicanor Parra, klasik absurdní poezie, který bořil konvence celý svůj předlouhý život. Nicanor Parra byl opravdovým nestorem. Zemřel na začátku letošního roku ve věku 104 let. Chilský antibásník se narodil v prvním roce první světové války. V rozdělené chilské společnosti stál důsledně vždy na svém, milovaný, případně nenáviděný oběma názorovými tábory. Cervantesovu cenu pro nejvýznamnějšího španělsky píšícího autora mu prostě dát museli, táhlo mu už na stovku a Parra pořád tvořil − pln ironie, citu pro paradox, bez vzletných slov, obyčejně a přitom naprosto svébytně. Parra se ve skvělém překladu Petra Zavadila poprvé představil Čechům ve výboru nazvaném Básně proti plešatění. Pokud tento recept snad někomu nepomohl, může zkusit něco jiného − Jiné básně.
Co se dočtete dál
- Co přináší deníky Romana Szpuka?
- Jak je pojmuta publikace o životě a tvorbě Josefa Topola?
- A dají se napsat dějiny vlasů?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi