99 splněných snů
Ján Stempel, Jan Jakub Tesař, Petr Pištěk: 99 domů, nakladatelství Kant

“Vlastnit rodinný dům se zahradou je nebo byl životním snem mnoha z nás. K jeho uskutečnění nás pohání touha po vytvoření rodinného zázemí, uspořádání kousku světa podle vlastních pravidel a spousta dalších motivací.” Těmito slovy uvádí architekt Jan Jakub Tesař výpravou publikaci 99 domů, v níž společně se svým kolegy Jánem Stempelem a Petrem Pištěkem představuje téměř stovku nejzajímavějších staveb rodinného bydlení, jež vznikly v posledních letech na území České republiky. Je to přehlídka “99 splněných snů, 99 rozmanitých přístupů”, přičemž ambicí autorů není sestavit čtenářům jakousi “kuchařku či soubor návodů”, jak si zařídit vlastní bydlení, ale především chtějí ukázat, že lze i v našich podmínkách a v dnešní době stavět tvořivě, originálně – prostě jinak. Stejně jako v prvním díle publikace, která sklízela aplaus před čtyřmi roky, i v této knize představují výhradně jen stavby, jejiž vznikaly pod vedením architektů a na jejich práci pak mimojiné demonstrují, jak lze pracovat s atmosférou domu i s pocity, jež má vyvolávat, vysvětlují třeba, jak lze využít prostor domu i pozemek a přitom respektovat konkrétní místo, charakter lokality a krajiny. Je to poučné čtení, na jehož konci jste nadšeni možnostmi moderní architektury a a okouzleni harmonií, jež ze všech zmíněných staveb vyzařuje.

Barvou proti zdi
Jan Kaláb, Petr Volf: Point of Space, vydala Trafo Gallery

“Zdi, které jsem měl pomalovat, jsem už pomaloval,” říká někdejší známý sprejer, jehož nápisy Splash, Cakes a Point zdobily v devadesátých letech nejprve pražské zdi, posléze se stěhovaly po celém světě. Dnes Jan Kaláb už svá výtvarná díla podepisuje občanským jménem, své abstraktní, typicky kulaté či oblé obrazy a originální sochy prodává především v zahraničí a momentálně je také vystavuje až do konce roku v pražské Trafo Gallery. Při této příležitosti společně s Petrem Volfem sestavil svou první monografii, která doslova krok po kroku mapuje jeho tvůrčí cestu – na tři sta padesáti fotografiích jsou zachyceny jeho nejslavnější zdi, vlaky, trojrozměrná graffity, malby na chodnících, muraly, obrazy, objekty i instalace. Je to nejen strhující vhled do světa živelného a energií nabitého tvůrce, jemuž žádné limity nejsou dost definitivní, ale také pozoruhodné “podobenství” o evropských i amerických metropolích. Stačí vlastně málo, jen trochu jiný úhled pohledu, a z nezajímavé ulice se stává malířské plátno... Už zbývá jen vzít barvy a dát se do práce.

Jak číst město
Roman Koucký (ed.): Pražské veduty, vydal IPR Praha

Jak se dívat na (historickou ) městskou krajinu. To je podtitul knihy, kterou editoval architekt Roman Koucký, šéf zpracovatelského týmu Metropolitního plánu a společně se svými kolegy ji pojal jako příspěvek k odborné debatě na téma moderní výškové kompozice Prahy. Výpravná, graficky skvěle připravená publikace mapuje vývoj obrazů a pohledů na hlavní město v průběhu více než pěti století. Popisy měst a jejich obrazy byly vždy středem zájmu, přičemž z kreseb a ilustrací, jež doplňovaly první mapy, se postupně vyvinuly samostatné grafické listy, obrazy, veduty. “Veduta je vpravdě obrazem města, nejenom panoramatem,” píše editor knihy. “Mnohem více je ale abstrakcí toho, jak město vnímáme. Je návodem, jak město číst. Zároveň se může stát zachycením názoru, jak obraz města vytvářet.”

A právě o to jde dnes především. Po impozatním exkurzu historickými vedutami, jež jsou skvěle reprodukovány, přes obrazy a návrhy z 20. století, zákonitě musíme dojít do 21. století – poslední výprava je popis budoucí kompozice města prostřednictvím zv. digitálních vedut skrze ortogonální zobrazení, jež jsou také součástí návrhu nového Metropolitního plánu. Šéf týmu, jenž ho připravoval, je přesvědčen, že tento plán je uměním možného, “snaží se ochránit doposud ucelené části panaramatu, také se ale pokouší vytvořit potenciál, ktreý by mohl... umožnit Praze vnitřní transformaci, která povede především ke zlepšení stavu a k alespoň částečnému návratu mezi konkurence schopná města.”