Literární tipy: Příběh o volbě papeže, osudy Mengeleho v Argentině nebo komiksové zpracování povídek Karla Čapka

Anšlus Rakouska v šestnácti obrazech
Éric Vuillard: Tagesordnung, nakladatelství Argo

"Pane Ribbentrope, jak víte, führer mi po dobu své nepřítomnosti svěřil dohled nad říší. Chtěl jsem vás tedy informovat o nepopsatelném jásotu, který zaplavil Rakousko a který můžete slyšet z rozhlasu… Seyss-Inquart se obával, že zemi zachvátí teror nebo občanská válka. Požádal nás, abychom okamžitě přišli, a tak jsme hned pochodovali k hranicím a pokusili se předejít zmatkům." Hermann Göring se to ráno bezesporu dmul pýchou. Když 13. března 1938, den po anšlusu Rakouska, vytáčel číslo německého velvyslance v Londýně, samozřejmě věděl, že na druhé straně drátu nebude jen Ribbentrop. Tajné britské služby zachytily jejich radostný rozhovor slovo od slova, takže o sedm let později ho mohl celý přečíst − jako kdyby to byl text divadelní hry − i hlavní žalobce u Norimberského procesu. Ten dialog, jenž vrcholí replikami o slunečném počasí a cvrlikajících ptáčcích, je názorným příkladem tzv. dvojí řeči, metody, kterou nacisté vypracovali do nejmenších detailů a která se osvědčuje skvěle i na začátku 21. století. V tomto jazyce se násilné obsazení cizí země či části jejího území nazývá "pokusem o eliminaci zmatků", nebo případně "bratrskou pomocí"… A ten, kdo pošle zvací dopis, se vždy najde.

Ale − vraťme se k anšlusu Rakouska a nejnovější knize Érica Vuillarda. Známý francouzský spisovatel se historickými okamžiky, jež měnily dějiny, zabýval už v řadě svých knih. Všechny jeho texty vycházejí z detailních znalostí historických faktů, jsou přitom až překvapivě stručné, strhující a objevné. Tato definice přesně platí i na jeho poslední reportážní román Tagesordnung, za nějž získal Goncourtovu cenu.

Nebezpečné vztahy
Marek Epstein: Dravec, nakladatelství Labyrint

Obyčejný příběh jedné obyčejné české rodiny. Manžel − podnikatel, manželka − úřednice na magistrátu a jejich dcera ho žijí a také vyprávějí. Hlavní roli v dramatu hraje domácí násilí, přičemž systematicky týraná žena trpí všemi symptomy oběti (a hlavně se stydí) a manžel − násilník − je také jako vystřižený z psychologické příručky… Až potud klasicky rozdané karty. Jak vysvětluje Marek Epstein, impulzem k tomu, aby vyměnil protentokrát židli scenáristy za "fotel" romanopisce, byla stručná zpráva o případu ženy žijící s agresorem, který ji nejen pravidelně bil, ale nakonec ji také připravil o děti. Ten promyšlený způsob, roky připravovaný fascinuje jednoduchostí (stačí vysvětlit události správným způsobem, podplatit správného úředníka či psychologa). A nahání strach. Marek Epstein jej také dovede skvěle navodit. Forma tří vypravěčů umožňuje vyhnout se zaběhnutým klišé, autor vlastně nikoho a priori neodsuzuje, nikomu také nestraní, ale snaží se hlavní postavy pochopit. Pravda, někdy to jde ztěžka. V románovém příběhu, který je opatřen všemi stupni gradace, napsán zručně a přitom s lehkou dávkou humoru, dojde nakonec na happy end, který se rovná skoro zázraku. Ale koneckonců − vy snad na zázraky nevěříte?