Generální ředitel Kooperativy Martin Diviš
Foto: archiv Martina Diviše
Martin Diviš je generálním ředitelem Kooperativy, takže přes den zrovna nezahálí. A co dělá po večerech? Celkem často si čte.

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Richard David Bach − Jonathan Livingston Racek, což není jedna knížka o Bachovi a druhá o rackovi, ale jedna novela − první tři jména jsou autorova a druhá tři tvoří název. A o čem to je? O svobodě, překročení hranic společnosti a komfortních zón nás samotných. Malé textem, ale k hlubokému zamyšlení. A kromě toho mám na nočním stolku Zdravý spánek. Trochu paradox, když to čte člověk v noci, místo aby spal.

Je na vašem stolku mezi těmi knížkami také některá vztahující se ke 100. výročí republiky?

Už nejsou, ale ještě nedávno tam byly knížky o druhé světové válce a koncentračních táborech, což se naší rodiny velmi týká. Co k tomu dodat? Snad jen, že jestli je sto let hodně nebo málo, nevím. Nicméně jsem si jist, že bychom ani v době bez války v Evropě neměli zapomínat na to, kdo jsme, jakými těžkými obdobími jsme museli projít a co nás to stálo. V čase globalizace si vážím čím dál víc toho, že jsem Čech.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Remarqua a Čapka. Pro jejich lidství. A Jana Wericha. Pro jeho moudrost. K Werichovi se vracím neustále, což souvisí s vysvětlením rozdílu mezi moderním a módním. Moderní je věc, která má vždy co říci, je kvalitní a aktuální v jakékoli době. Módní je věc, která je v kurzu jen teď a nikdy více nebude, nikomu také nebude chybět. Takže někteří spisovatelé jsou módní a Werich je moderní.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Kodovky, mayovky a verneovky, ostatně jako asi každý. Ale odchován jsem českými pohádkami, jako jsou Broučci nebo Ferda Mravenec. Právě u něho by možná obratný psychoanalytik našel kořeny mého pozdějšího působení v pojišťovně. Ta totiž slučuje a obsahuje tolik různých oborů a disciplín, že je to skutečně "práce všeho druhu".

Se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína?

Přiznám se, že moc spisovatelky neznám. Nanejvýš Agathu Christie, Boženu Němcovou a snad ještě Jane Austenovou. Ale se všemi bych určitě rád zašel na skleničku. Museli byste se jich ovšem zeptat, jestli by ony rády zašly se mnou.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let a o čem byste si povídali?

Lidi, kteří mají co říci a umí psát, obdivuji a považuji jejich schopnosti za výjimečné. Sám jich několik osobně znám. Ale bylo by lepší, kdybychom si povídali před vzletem nebo až po přistání. Existují totiž striktní pravidla, že pilot nemá být při řízení letadla nikým vyrušován.

jarvis_5bed7985498e15d21fde0ba9.jpeg
Foto: archiv Martina Diviše