Je tomu deset let. Seděl jsem v kanceláři Leoše Války v čerstvě otevřeném Doxu a poslouchal příběh o tom, jaké to bylo proměnit bývalou továrnu z konce devatenáctého století na centrum současného umění. Předtím jsem se s ním nikdy nesetkal. Byl pro mě tak trochu tajemnou postavou. Věděl jsem jenom to, že se zajímá o umění a žil v Austrálii, ale už jsem neměl ponětí, že tam měl firmu specializující se na práce ve výškách, takže kupříkladu opravoval operu v Sydney od Jørna Utzona, což je jedna z největších architektonických ikon všech dob. Tím si Leoš Válka okamžitě získal mou pozornost a respekt. V devadesátých letech se vrátil do Prahy a stal se developerem věnujícím se výstavbě rezidenčního bydlení. Jednoho dne roku 2002, když hledal vhodné industriální objekty na vytvoření loftů, ocitl se v pražských Holešovicích, které se vzpamatovávaly z ničivých povodní. Při tomto průzkumu narazil na výrobní halu, v níž spatřil ideální prostory nikoliv pro bydlení, ale pro budoucí galerii. Spolu se třemi kamarády dal dohromady peníze − a za šest let Dox zahájil provoz.
Speciál Knihy & umění
Volfův revír: Válka znamená umění

K jeho desátému výročí je v Doxu k vidění výstava Vítejte v těžkých časech. Fotografie přibližuje instalaci kubánského umělce Antuana Rodrigueze, jenž boxovací pytle ozvláštnil tvářemi diktátorů.
Foto: Jan Slavík
HN
Máte již předplatné? Přihlaste se.