Člověk si na bombardování zvykl rychle. Po útěku ze Sarajeva jsem kvůli tichu nemohla usnout, říká primářka Němečková Crkvenjaš kandidující na senátorku

Je známá tím, že vedla ostravský tým lékařů, který před devíti lety zachránil Natálku popálenou po útoku extremistů. Přijala nás ve své miniaturní kanceláři na Klinice popáleninové medicíny v operačním úboru krátce poté, co na sále dávala dohromady kůži dalšího dětského pacienta, tentokrát dívky zraněné při automobilové nehodě. Na podzim chce v Ostravě kandidovat do Senátu, a to proti zkušeným matadorům − současnému senátorovi a prvnímu Čechovi, který stál na Mount Everestu, Leopoldu Sulovskému, a někdejšímu premiérovi Jiřímu Paroubkovi. Žena, která prožila dětství v Sarajevu, odkud během války v roce 1992 unikla s částí rodiny posledním civilním letadlem, má v životopise takřka hrdinské zářezy. Je ale otázka, zda jí to v rázovitém městě bude stačit alespoň na druhé volební kolo.

Nás nikdo asi nemůže napadnout, že vám tímhle rozhovorem pomáháme vyhrát ve volbách, protože v Ostravě proti tak silným vahám vyhrát stejně nemůžete. Nebo jak to cítíte? Není to předem ztracená mise?

Pokud něco považuju za předem ztracené, tak do toho nejdu.

Vás neodradilo, že máte v rodině člověka, tedy manžela Svatopluka Němečka, který v politice zkrachoval a coby ministr zdravotnictví byl předčasně odvolán?

Úplně takhle to nevnímám. Byla to pro něj i pro celou rodinu zkušenost. Neodradilo mě to. Na manželovi si cením, že ač dělá cokoliv, doma je pořád stejný.

Vzhledem k tomu, za koho kandidujete, jste asi spíše pravicově orientovaná. Váš manžel je sociální demokrat. Nemíváte doma diskusi kvůli odlišnému světonázoru?

Oba jsme hodně pracovně vytíženi, takže když jsme doma, nemáme moc čas probírat politiku. Málokdo tomu věří, ale je to tak. Nebavíme se třeba ani o práci v nemocnici. A taky to není tak, že bych byla vyloženě pravicová. Nemůžete dělat medicínu, pracovat tam s lidmi, a nemít sociální cítění. Myslím, že je důležité, aby zvítězil zdravý rozum, aby se věci řešily tak, aby fungovaly, protože mně přijde, že spousta věcí v tomto státě nefunguje. Taky mi připadá, že chlapi si hodně honí svoje ego a nejsou schopni se domluvit. Ženy jsou schopny domluvit se lépe, ale není jich v politice moc.

Je výhoda, nebo nevýhoda pracovat v nemocnici, kterou dlouhá léta vedl váš manžel?

Mnozí by asi řekli, že je to výhoda, ale pro mě to byla spíš nevýhoda, protože manžel, i když by to nepřiznal, na mě byl mnohdy asi tvrdší než na ostatní. Když jsem něco pro oddělení potřebovala pořídit, musela jsem to do puntíku zdůvodnit, aby někdo něco neřekl…

To jste mu doma nikdy neřekla: Nepřeháněj to s tou přísností?

Ne. Ale pokud někdy měl udělat nějakou výjimku, tak u mě to nikdy nebylo.

Nedávno policie uzavřela případ nákupu kybernože ve vaší nemocnici s tím, že se nic nestalo, protože není důkaz o jeho předražení. Předpokládám, že budete manžela, za jehož vedení se přístroj nakupoval, hájit. Ale jak laikovi vysvětlíte, že tam nebyl důkaz o předražení, když se kybernůž pořídil za dvojnásobnou cenu, než byl k mání na zahraničním trhu?

Záleží, jak to vezmete. Když si teď půjdu koupit levisky do obchodu v Ostravě, budou stát skoro tři tisíce. Když si je koupím v New Yorku, budou stát tisícovku. To je víc než dvojnásobně předražené. Je to stejný výrobek, ale jiný trh. V Americe už se prodalo těch přístrojů x, zatímco tenhle byl první, který se dovezl do Evropy. Neznám podrobnosti, protože ta kauza začala v době, kdy jsem ještě manžela neznala. Ale i z oboru popálenin vím, že na nové věci musíte mít veškerá povolení, potřebujete distributora, který si může spočítat, jaká cena se mu na tomhle malém trhu vyplatí, musíte mít technika, který na to bude zaškolen. Detaily mi nejsou známy, ale obecně logicky to nemůže být stejná cena.

Primářka Zdenka Němečková Crkvenjaš

Foto: Jiří Zerzoň

Znáte nějakého lékaře, který v politice uspěl nebo z ní odešel s čistým štítem? Aniž bych chtěl ty pány srovnávat, napadají mě jména jako Karadžič, Bém, Rath…

Když sleduji politiky, nepřemýšlím, co mají za profesi, spíš mě zajímají jejich názory a jejich celkový projev. Ale napadá mě jedna lékařka, která do politiky šla a která mimochodem působila ve stejném oboru, v popáleninové medicíně. Doktorka Jaroslava Moserová, která byla i senátorkou.

Vy jste po oznámení kandidatury varovala před návratem před rok 89. To je sice závažné téma, ale nemáte pocit, že běžní lidé, zvláště na Ostravsku, mají palčivější problémy: nízké mzdy, dvojí kvalitu potravin, nedostupnost bydlení? Můžete tady zaujmout antikomunistickou kartou?

To není něco, čím bych chtěla přesvědčovat lidi, to je prostě fakt a pro mě prvotní motivace, proč jsem začala uvažovat o tom, že bych šla do Senátu. Je třeba jít s kůží na trh a zkusit i tímhle způsobem zabránit návratu komunistické vlády. I když jak říká předseda ODS Fiala, komunistická vláda tu už napůl je, ať se nazývá jakkoliv. Nejde ani tak o to, jestli se bude spolupracovat s komunisty nebo s někým jiným, ale o nebezpečí návratu nějaké formy totalitních režimů. Průšvih bude, až vám začnou mluvit do svobody slova. Už teď je to bohužel tak, že spousta médií je ovlivněna. Mám obavu, že se to může ještě prohloubit a pak v téhle zemi zase nebude k žití. Což bych velmi nerada. Protože mně se tady líbí a chtěla bych tu zůstat.