Květy a polibky coby prvomájová očista a hravost přírody.
Foto: Profimedia

Zas pozdní večer, první máj,
nebude první ani poslední
jak polibků na Petříně.
A ještě před ním slyšet báj
o noci tajemné, ohnivé, Valpuržině!

Omlouvám se, že jsem do toho veršování nezahrnul ještě Svátek práce, ale nějak se mi tam nehodil. Slavit práci mi připadá podobně absurdní i nebezpečné jako třeba slavit vlastní krevní oběh. Ve chvíli, kdy na to máme potřebu myslet, je už asi něco špatně. Ale uznávám, že každý si v těch poměrně sytých, šeříkově voňavých dnech na přelomu dubna a května, a to jsem do nich nevměstnal brzké oslavy konce druhé světové války, může najít to své.

reklama

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.