Neklidná zóna Jana Bartáčka: Skočím si na Petřín

Zas pozdní večer, první máj,
nebude první ani poslední
jak polibků na Petříně.
A ještě před ním slyšet báj
o noci tajemné, ohnivé, Valpuržině!

Omlouvám se, že jsem do toho veršování nezahrnul ještě Svátek práce, ale nějak se mi tam nehodil. Slavit práci mi připadá podobně absurdní i nebezpečné jako třeba slavit vlastní krevní oběh. Ve chvíli, kdy na to máme potřebu myslet, je už asi něco špatně. Ale uznávám, že každý si v těch poměrně sytých, šeříkově voňavých dnech na přelomu dubna a května, a to jsem do nich nevměstnal brzké oslavy konce druhé světové války, může najít to své.