Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Jedna je životopis Alice Herzové-Sommerové, významné pražské židovské pianistky. Příběh téhle dámy, která koncertovala i v Terezíně, po válce emigrovala do Izraele a pak do Londýna, je fascinující kronikou 20. století se všemi jeho hrůzami i s úžasnou silou hudby, která jí umožnila vše překonat. Zemřela ve 110 letech, jako nejstarší člověk přeživší holokaust. Knihu napsali Melissa Müllerová a Reinhard Piechocki. Autorem druhé knihy je Ondřej Bezr, jde o třetí, rozšířené pokračování rozhovoru s Vladimírem Mišíkem, nazývá se Byl jsem dobrej. To vzpomínání je mi blízké, možná proto, že už začínáme všichni trochu bilancovat. Vůbec, k životopisným knížkám kolegů z domova i ze světa se obracím v poslední době rozhodně víc než k beletrii.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Karla Poláčka. Vlastním celé jeho dílo a rád se vracím zvláště k citacím. Byl to mistr češtiny maloměstských lidiček z předválečného období. Tyhle hlášky jsme si naposledy vyměňovali s dalším znalcem jeho díla − publicistou Vojtou Lindaurem, když jsme spolu dělali rozhovor k mým sedmdesátinám. Bohužel s Vojtou už si žádnou poláčkovskou hlášku nevyměním − nedávno zemřel.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Alexandra Dumase, Julese Verna, Karla Maye a kupodivu i Aloise Jiráska. Měl jsem rád historické romány, tak asi proto. Tři mušketýři, O korunu a lásku, Ocelové město, Děti kapitána Granta, Proti všem, Vinnetou − to byla moje duševní potrava. Četl jsem ale i Tolstého Vojnu a mír nebo Dostojevského Běsy, tedy obecně vzato věci, kterým jsem nemohl rozumět. Přesto jsem to hltal.

Kterou knihu si musíte ještě určitě přečíst?

Nemám takovou. Ale často mi leží na stolku něco, na co prostě nemám čas. Jen netuším, jestli tohle je právě ta kniha, kterou musím stihnout. Nejspíš asi ne.

S kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína a na co byste se jí chtěl zeptat?

To netuším, a pokud bych se jí chtěl na něco zeptat, tak by to určitě nesouviselo s tím, že je autorkou… Já se obecně nikdy neptám autorů, "co tím básník mínil", to vysloveně nesnáším. 

Takže neexistuje ani spisovatel, s kterým byste si chtěl povídat po celý dlouhý let za oceán či s ním ztroskotat na pustém ostrově?

Znal jsem osobně pár autorů, s některými básníky jsem i něco stvořil, ale na pustém ostrově, sami? S Pavlem Šrutem jsme kamarádi, ale tohle bych si představit nedovedl. A taky jsem bohužel párkrát došel k poznání, že někdy stačí některé obdivované autory pouze číst.

jarvis_5aa12533498ee28286d77ca9.jpeg
Foto: Libor Fojtík