Když se protne sport a umění: O knírku Evy Samkové, lyžařských obrazech i keramických bobistech

Když budete v Liberci, zajděte do Oblastní galerie na Masarykově třídě. Před moderním depozitářem najdete na betonovém platu obrovitou sochu. Dopředu odhadnu, co se bude dít, protože odhad je založený na osobním místním šetření. Zastavíte. Divíte se, neboť jste znejistěni. Tedy přistoupíte. Socha je ve veřejném prostoru a nikdo ji nehlídá. Je obrovská. Jedenáct metrů na délku a tři na výšku. Dotknete se jí. Je poskládaná ze železných částí. Jakub Flejšar ji pojal jako poctu běžkařům, kteří závodí na Jizerské padesátce.

Sportovce ale neukazuje v okamžicích, kdy si vychutnávají techniku soupaž v dokonale vysoustruhované stopě, která vede lyže stejně spolehlivě jako kolejnice vlak, ale představuje je těsně poté, co proběhli cílem. Kratičkou euforii právě vystřídalo totální vyčerpání. Běžec poklesne a zkouší nabrat znovu dech v poloze "na čtyřech". V hlavě prázdno. V duši klid. Socha dostala název Rozpad/Rozklad. Je to pravdivé dílo. Člověk obnažený na kost, se svou radostí i bolestí. Největší socha se sportovní tematikou, jaká kdy byla v Česku vytvořena. A možná že nejenom v něm!