Tam nahoře to ale určitě ještě někdy zkusím.
Foto: Vladimír Ševela
V dobách, kdy stále méně sněží a mrzne a v zimě po horách špacíruje čím dál víc svátečních pěšáků, už není běžkování po střeše Krkonoš taková romantika jako dřív. Nejsou dnes běžkaři tam nahoře už vlastně out?
Prohánět se ve stopě po vrcholcích Krkonoš a kochat se panoramaty zní na první poslech lákavě. Nikde jinde v české zimní přírodě nenajdete tak rozlehlou takřka polární krajinu. Zachovala se tam skutečná "alpinsko-arktická" tundra, jak říkají přírodovědci. Před krutými živly se přitom můžete ukrýt v některé z více či méně útulných hřebenových chat. Když k nim dojedete a nezřítíte se třeba do Obřího dolu.
Jsem velmi sváteční běžkař. Více než vlastními výkony či absolvovanými kilometry na běžkařských magistrálách (moc jich nebylo) jsem se dojímal při sledování starých filmů, jako byli Synové hor nebo Vánice. Případně jsem rád vzpomínal na dávný zážitek, kdy se mi za krásného počasí podařilo ujet pár hřebenových úseků v okolí Luční boudy.
reklama
HN
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
