Není kuřecí jako kuřecí: Které maso vybrat a jak k němu připravit skvělou omáčku z pečených paprik

Když jsem se po několikaměsíčním studiu v Londýně vrátila načas zpět do svého rodného města na jihu Moravy, spousta lidí se mě ptala, jestli je to velký šok. Většinou jsem pokrčila rameny a odpověděla, že ani moc ne. Jasně, otázka, kam zajít na oběd, je zodpovězena během minuty a nevyžaduje půlhodinové brouzdání po internetu. Kulturní život taky nic moc, ale alespoň člověka nemrzí, kolik toho nestihne. A taky máme krásné okolí a přírodu a dobré víno za ještě lepší ceny. Byla jsem prostě doma a byla jsem spokojená. Ovšem jen do momentu, kdy jsem dostala chuť na maso.

Eliška Klanicová

Jmenuji se Eliška a pocházím z jižní Moravy. Po maturitě jsem vystudovala angličtinu a ekonomii, ale brzy jsem zjistila, že ani jednomu oboru se nechci věnovat. Věděla jsem, co mě opravdu baví – jídlo, vaření, pečení. S blížící se třicítkou jsem sebrala odvahu a svůj život otočila o 180 stupňů. Skončila jsem v práci, přestěhovala se do Londýna a nastoupila na Le Cordon Bleu, jednu z nejprestižnějších kulinárních škol na světě.

V Praze jsem předtím absolvovala mnoho odpoledních kurzů, ale nic mě nemohlo připravit na intenzitu Cordon Bleu. Od pondělí do pátku ve škole a ve volném čase trénování práce s nožem, zdobicím pytlíkem, temperování, filetování, vykosťování. Ve večerním volnu jsem si o tom všem psala blog elikatesy.com. Bylo to náročné, ale stálo to za to – po devíti měsících jsem držela v ruce svůj Grand Diplôme.

Svou sbírku kuchařek jsem rozšířila asi na 500 kousků, a když mám chvilku, pročítám se jimi a hledám novou inspiraci. Nic v kuchyni mi není cizí, ráda vařím každodenní zdravé i víkendové svátečnější pokrmy. Našla jsem velkou zálibu v pečení kváskového chleba, ale zejména sladké pečení bylo vždy mou srdcovkou. A tak dál vařím, peču a jím a občas o tom i píšu…

Během studia na londýnské kuchařské škole jsem jedla maso trochu častěji, než jsem byla zvyklá, protože většina pokrmů, které jsme vařili, maso obsahovala. Sama s masem tolik nevařím, nepotřebuju ho dennodenně. Mám ráda dobrý steak, trhané vepřové maso je podle mého názoru jeden z nejdokonalejších vynálezů lidstva a pečené kuře na nedělní oběd jen máloco překoná. Ve škole Cordon Bleu jsme používali jen nejlepší a nejkvalitnější ingredience a maso z volných chovů. Na domácí vaření jsem si maso až tak často nekupovala, ovšem když už, koupila jsem si vždycky free range nebo organic (volný výběh nebo bio), které je v Anglii běžně dostupné v každém supermarketu. Stejně tak vejce, která jsou v této kvalitě v převaze, klecovky už tam takřka nenajdete. Přiznám se, šlo spíše o ulehčení mého svědomí, vegetariánkou jsem také kdysi byla z etických, nikoliv zdravotních důvodů. Možná proto, že jsem vnímala spíše etickou hodnotu, jsem až tak výrazně nepozorovala ten obrovský rozdíl v kvalitě. Ostatně, na lepší si člověk zvykne rychle.