Jedeme-li pozdě večer nebo brzy ráno pražskou tramvají, v Brně šalinou a podle čichové mapy, máme stoprocentní jistotu, že ucítíme jiný odér než třeba ve Vídni. Tam toho vlastně moc neucítíme, což je ve veřejném prostoru docela fajn. V Česku hlavně zavání cibule, česnek, alkohol a více či méně příjemná "člověčina". Tenhle CZ koktejl někdy raději dýcháme jen pusou.
Kdyby se dal pít, možná by to mohl být ten drink, který nyní hledá Česká barmanská asociace a Gourmetguru o té soutěži uvnitř ega! píše.
Naše "národní chemie" pro cizince není příliš přitažlivá, ale co "chemie lásky"? Tu u nás už 15 let šíří britský chemický misionář Michael Londesborough. A Na (vltavském) břehu Rhôny zase lidem učarovala vůně sladké Francie. Voilà!
