Jaké knihy máte právě teď na nočním stolku?

Zrovna tam leží Doba z druhé ruky / Konec rudého člověka. Světlana Alexijevičová zaznamenala bolestné příběhy lidí z bývalého Sovětského svazu. Volně s touto knížkou tak navazuji na dílo Timothyho Snydera Krvavé země, jež se týká území, kde docházelo v Evropě ve 20. století k největšímu teroru a genocidám. Měla by to být povinná četba. Chci líp porozumět ruské mentalitě a situaci a dělám tu chybu, že to čtu před spaním. Taky mám stále rozečtenou knížku o Winsoru McCayovi, který na počátku 20. století vytvořil slavný komiks Little Nemo in Slumberland.

Máte oblíbeného spisovatele, k jehož knihám se vracíte?

Oblíbenci se mění, ke knížkám se moc nevracím. Hodně ráda mám třeba Stefana Zweiga nebo Astrid Lindgrenovou, kterou jsem objevila až jako dospělá se svými dětmi. Pak mám řadu oblíbených komiksových autorů, Nicolase de Crécy, Pascala Rabaté, Arta Spiegelmana, Setha…

A co jste tedy sama četla, když jste byla malá holka?

Hodně jsem milovala Špity špity bábo, říkadla ilustrovaná Miloslavem Jágrem, a Hrubínovy knížky s ilustracemi Jiřího Trnky. A Rychlé šípy a foglarovky vůbec, pak Punťu, prvorepublikovou Sněhurku, Ferdu Mravence, Mikulášovy patálie, které jsme si doma četli nahlas, staré pohádkové knížky se secesními ilustracemi… Je toho hrozně moc a ovlivnilo mě to všechno. Hodně jsem četla, skoro celého Victora Huga a taky Emila Zolu, protože byli doma v knihovně…

Existuje kniha, kterou byste určitě chtěla ilustrovat?

Vzhledem k tomu, že je mi nejlíp v komiksu, nejradši kreslím vlastní příběhy. Ale jako ilustrátorku mě baví všelijaké legrační nebo strašidelné věci, nejlíp obojí dohromady, jako to bylo u hororu pro děti Arnošta Goldflama Standa a dům hrůzy.

A kterou knihu si určitě musíte ještě přečíst?

Takových knih mám víc, ale už jsem zjistila, že si přečtené stejně nadlouho nezapamatuju, takže mě to už tak netrápí. 

S kterým spisovatelem byste ráda zašla na sklenku dobrého vína? 

První mě napadl Alberto Vojtěch Frič, kterého bych ovšem musela pozvat na čaj, protože byl − aspoň zaživa − abstinent. Zeptala bych se ho, jestli věděl o existenci své dcery Herminie, kterou zplodil s indiánskou dívkou kmene Čamakoko Lorai. A pozdravovala bych ho od jeho potomků, nebo bych je spíš pozvala taky.

A s kterým autorem byste se nebála strávit desetihodinový let?

Vybrala bych si letadlo, které má tři sedadla vedle sebe, sedla bych si doprostřed, vlevo bych posadila Jiřího Voskovce a vpravo Jana Wericha a probrali bychom to všechno. Kdyby se náhodou se mnou nechtěli bavit, tak bych je aspoň poslouchala.

jarvis_5840084a498e4aafcdb1a4a4.jpeg