Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Nahoře na té hromádce je Pád titánů, první díl trilogie od Kena Folletta. Zbývá mi posledních pár stránek, ale nemůžu se k nim poslední týdny dostat. Na spodku je krásná kniha − Grafika od Zdeňka Sýkory, mého nejoblíbenějšího výtvarníka. To pro potěchu oka a duše.
Máte také nějakého oblíbeného spisovatele, k jehož knížkám se čas od času vracíte?
Až tak moc se ke knihám nevracím, raději čtu ty, co ještě neznám. Spíš se vracím k žánru nebo autorovi. Mám ráda historické romány a také detektivky, a to i ty historické (z českých třeba od pana Vondrušky). Odmala ráda čtu Agáthu Christie, měla jsem také období Robina Cooka a zkoušela jsem i Seveřany, ale takový Lars Kepler stačil jednou, je mi z toho zima. Katedrála moře od Ildefonese Falconese je zase příkladem historického románu, kvůli kterému se ráda vracím na jedno místo, v tomto případě do Barcelony. Všechny knížky mám do značné míry spojené také s náladou a rozpoložením v době, kdy jsem je četla. Je to příjemné, kolikrát stačí zahlédnout hřbet nějaké knihy v knihovně a ty emoce jsou zpět. Ale asi i proto je nechci číst znovu, už by to nebylo takové.
Co jste četla, když jste byla malá holka?
Začínala jsem na Čtyřlístku. Pak to byly třeba Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové, měla jsem moc ráda pohádky od Miloše Macourka a milovala Obrazárnu od Josefa Bruknera, později pak Lásky královen a sny králů od Miloše Václava Kratochvíla… A Fimfárum od Jana Wericha. Je to jedna z mála knih, ke které se skutečně vracím, teď nejvíc kvůli synovi (a úplně nejlepší je, když z ní předčítá má maminka, to je totiž neopakovatelné).
Potkala jste v té době knížku, která vás nějak ovlivnila a třeba i nepřímo nasměrovala k podnikání?
Jednoznačně největší vliv na mou budoucnost měla Angličtina pro samouky, do které jsem se pustila někdy ve třetí třídě. Ten pocit nadšení z poznávání si doteď živě pamatuju. Když jsem pak v šestnácti, jen tři roky po revoluci, odjížděla na rok do USA, mělo mé odhodlání základy právě v té knize. A rok na střední škole v Americe hned v několika směrech zásadně ovlivnil můj budoucí život a život celé naší rodiny.
Máte nějakou oblíbenou literární postavu?
Kdybych měla vybrat jen jednu, tak Hercula Poirota, kterého pro mě objevila babička už někdy na základce. Neomrzel mě, pohodově se s ním odpočívá a jeho absolutní konzervatismus, rozvaha a úcta k podstatným hodnotám mě vnitřně uklidňují.
S kterým autorem byste ráda zašla na kávu či sklenku dobrého vína?
Na sklenku bych zašla s Petrem Šabachem. Ideální páteční večer, myslím. Témat přehršel a věřím, že i spousta zábavy, což já ráda.
A s kým byste se nebála strávit desetihodinový let?
S Danem Brownem. Zhltla jsem snad všechny jeho romány a moc by mě zajímala jeho práce a studium, příprava na samotné psaní.
A určitě bych se také ptala na hranice mezi fikcí a realitou.