"Budete si myslet, že vás krmím frázemi kvůli nové knize. Ale že se ptáte, ze všech národností, které si mě nárokují, nejlíp slyším na volání Oázanů," říká jejich stvořitel a autor Knihy zvláštních nových věcí Faber.

Spisovatel nizozemsko-australsko-skotského původu, jehož příběhy adaptovala pro televizi i rozhlas britská BBC, v Praze představil svůj poslední román s prvky science fiction.

Po světě viktoriánského Londýna, jímž strhl české čtenáře v roce 2014, kdy v překladu Viktora Janiše vyšel jeho Kvítek karmínový a bílý, se Faber vypořádává se zánikem starého světa, s nevratně se zvětšující vzdáleností mezi dvěma lidmi i lidskou tendencí opanovat nová území prostřednictvím ověřených metod.

Než se dostaneme k dojmům z Knihy zvláštních nových věcí, ráda bych probrala vaši povídku, která zatím vyšla jen v mezinárodním časopise zaměřeném na soudobou prózu. Je o mladé ženě, která se rozhodne uniknout životu v zemi bývalého východního bloku tím, že se s pomocí internetové seznamky provdá do Ameriky.

Myslíte povídku "Bye Bye Natalia"? Na tu jsem opravdu pyšný.

Nedivím se. Váš vhled do atmosféry post­komunistické země, která je okouzlená možnostmi raného kapitalismu, mi vyrazil dech. Chvílemi jsem si říkala, jestli náhodou nejste "náš". Kde jste k takovému vhledu do poměrů přišel?

Tahle konkrétní povídka je výsledkem mých dvoutýdenních cest po Ukrajině, kde jsem byl v roce 2004 s Lékaři bez hranic. Ale obecně vzato, postkomunistické společnosti mě fascinují a doma si k tématu vedu obsáhlou složku. V roce 1991 jsem byl v Polsku, později jsem se podíval do Rumunska i na Slovensko. Zajímá mě totiž nejenom to, co se děje, když zemře Bůh, ale taky to, k čemu dojde, když zahyne ideál. Přemýšlím o ztrátách a ziscích, obrazech nové doby, ale i o starých lidech, jak se procházejí s Ceauseskovým portrétem, když je přepadne sentiment a vzpomínají na staré dobré časy. Připadá mi to nesmírně lidské, ale taky děsivé a bolestné.

Povídku o Natalii jsem dočetla krátce poté, co jsem zavřela váš mnohasetstránkový opus Kvítek karmínový a bílý, jehož hlavní hrdinkou je prostitutka z viktoriánského Londýna. Té se taky pozoruhodným způsobem podaří vyjít za hranice svého stavu a situace.

Vida, v Natalii opravdu může být něco ze Sugar.

Podobně odolným, samostatným typem ženy je i Bea z Knihy zvláštních nových věcí. Z toho, co jsem od vás zatím četla, jsem nabyla dojmu, že máte patent na silné ženské postavy. Měl jste na ně v životě štěstí?

Když jsem byl mladší, příliš jsem nevycházel s muži, protože jsem měl jiné zájmy. Nezajímalo mě násilí, chlapáctví, soutěžení, auta ani technické serepetičky. Dokonce ani druh hudby, k níž kluci tíhli, mě neoslovoval. Takže jsem s nimi − na rozdíl od opačného pohlaví − necítil žádnou velkou spřízněnost. Ale myslím, že už se to srovnalo. Muže i ženy mám rád stejně.

Váš poslední román, který se někdy označuje za science fiction, jindy za zcela nový žánr, vyšel na sklonku roku 2014, je to tak?

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se