Rozmanitou krásu – hrad Hazmburk nebo čedičové „varhany“ na Zlatém vrchu – nabízí České středohoří. Ale i adrenalinové vyžití, jako třeba paragliding z vrchu Radobýl.
Foto: Topi Pigula
Císař Friedrich III. nebo Alexander von Humboldt považovali výhled z Milešovky za jeden z nejkrásnějších na světě. České středohoří okouzluje i dnes. Není tu jen "hromová" Milešovka, ale také "kouřící" Boreč. Málokde tu najdete kopec, na kterém nestojí hradní zřícenina.

Humboldt už před dvěma stoletími procestoval skoro celou Zemi, takže jeho názor má váhu. Výhled z Milešovky je skutečně nádherný.

"Je to dáno tím, že její vrchol se nachází 350 metrů nad okolní krajinou, což je převýšení, které se člověku zase tak často nenaskytne. Za sebe mohu říct, že se mi vybavily nádherné pohledy ze stolových hor Venezuely − jen místo džungle máte jako na dlani políčka a vesničky," svěřuje se Petr Horký. Jako zakladatel webu cestovatelů má přehled o tom, jaká místa jsou teď v kurzu − a nenápadné České středohoří je čím dál oblíbenější.

Spojení polárníka Horkého a nejvyšší hory Českého středohoří má svou logiku. Tohle místo je totiž největrnějším a nejbouřlivějším v celém Česku. Nepočítají se tu dny, kdy je vichřice, nýbrž ty bezvětrné. Je jich pouze osm do roka. Německy se hora nazývá Donnersberg, což je v překladu hromová hora. A právě tady také zaznamenávají nejvíc bouřek u nás. Záznamy to jsou zcela důvěryhodné, neboť na vrcholu Milešovky stojí už více než sto let meteorologická observatoř − nejstarší u nás.

To, co činí Milešovku tak atraktivní pro turisty, jsou však neopakovatelné výhledy do kraje. Za pěkného počasí odtud obhlédnete velkou část země, od Krkonoš po Šumavu. Možností kužele mohutně čnícího nad svým okolím si všimli už první výletníci na počátku 19. století, tedy v době, která mimořádně přála všelijakým horským spolkům a sdružením, jež se předháněly ve stavbách rozhleden. Jedna tehdy vyrostla i na Milešovce.

Vrchol už přilákal mnoho slavných výletníků. Mimo zmíněného Alexandera von Humboldta to byl třeba pruský král Friedrich Wilhelm III., který sem chodil skoro každý rok. Jaroslav Vrchlický napsal dokonce o svém výletě na Milešovku báseň a nadšen byl i Karel Hynek Mácha, který sem došel jen týden před svou smrtí.

První malá hospoda tu vyrostla roku 1820. O necelých sto let později, roku 1904, byla postavena meteorologická observatoř. Za první republiky to na vrcholu Milešovky opravdu žilo: v turistické chatě mohlo přespat až 50 návštěvníků, hrála tu dechovka a konaly se tu společenské akce. To vše skončilo po válce, kdy byla restaurace znárodněna a začala postupně chátrat. V roce 1969 byla zrušena a do budovy se nastěhovalo pracoviště Správy dálkových spojů a malá jednotka armády.

HN

Ještě na vás čeká 50 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.