Které knížky teď leží na vašem nočním stolku?
Právě jsem dočetla Dámu v modrém hedvábí od Hany Whittonové, což je příběh dvou přátel, kteří byli představiteli uměleckého hnutí viktoriánské Anglie nazývaného prerafaelitské bratrstvo. A jak už to bývá, přáteli přestali být, když se zamilovali do jedné ženy… Snad se paní Whittonová nebude zlobit, když v této souvislosti prozradím, že je mou pacientkou, a i proto mě tedy zajímá veškerá její tvorba. Doporučit mohu také její Zimní královnu a knížky Jak si na anglické zahrádce vypěstovat českého trpaslíka nebo Jak se po anglicku vytratit v Anglii. Na nočním stolku mám ještě knihu s krásným názvem Můžeš-li udělat radost, musíš, což je vlastně rozhovor Libuše Koubské s Jiřím Stránským.
Máte nějakého zvláště oblíbeného autora?
Nejsem typ, který čte jen některé autory anebo se soustřeďuje na určitý literární žánr. Knihy si vybírám podle nálady, podle toho, co zrovna prožívám. Opakovaně jsem četla snad jenom pohádky, Egypťana Sinuheta od Waltariho, Quo vadis od Sienkiewicze a knihy E. M. Remarqua. Určitou výjimkou je ještě báseň Manon Lescaut. Ta mě nejdříve nadchla v televizní inscenaci a podání Jany Preissové a Petra Štěpánka, až pak jsem si koupila knihu. Byla to dobrá investice, četla jsem ji už alespoň patnáctkrát.
Co jste nejraději četla, když jste byla malá holka?
Milovala jsem veškeré příhody brouka Pytlíka a Ferdy Mravence od Ondřeje Sekory, později jsem se nemohla odtrhnout od štorchovek a verneovek, které jsem často louskala k nelibosti rodičů pod peřinou a při baterce dlouho do noci. Líbily se také Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky s krásnými ilustracemi Václava Fialy.
Kterou knihu si zaručeně ještě musíte přečíst?
Čím jsem starší, tím více mě zajímají historické souvislosti. První knihou, na kterou se vrhnu, až budu mít dost času, budou Toulky českou minulostí od Petra Hory. Celý soubor nám zůstal v knihovně po tchánovi, který z něho často čerpal, byl turistický průvodce.
S kterým autorem byste zašla ráda na kávu či sklenku dobrého vína?
S kterýmkoliv dobrým autorem. Ten, kdo je schopen poutavou formou sepsat a předávat myšlenky, musí mít určitě široký rozhled a znalosti, být vnímavý a musí umět nejen přijímat, ale i dávat. Každá minuta s takovým člověkem by byla přínosná.
Na co byste se ho chtěla zeptat?
Nejdříve − jestli si dá kávu, nebo víno. No a pak bych se prostě ptala, kde bere inspiraci, jestli mu jde psaní lehce, nebo se hodně lopotí…
A s kterým autorem byste se určitě nenudila během desetihodinového letu?
Štěstí na takovou skvělou společnost asi mít nebudu. Pro všechny případy si tedy do letadla beru vždy dobrou knížku.
