Veronika Holcová, malířka
Foto: Pepa Dvořáček
Kresby Veroniky Holcové se prodávají po celém světě. Už od akademie se umělkyně věnuje výhradně volné tvorbě. Manželka českého velvyslance v Kanadě na české ambasádě v Ottawě nedávno zřídila galerii. Momentálně tu připravuje výstavu českých fotografů.

Se svým mužem, velvyslancem Pavlem Hrnčířem, se před rokem přestěhovala do kanadské Ottawy a záhy v budově české rezidence přeměnila jednu z technických místností na ateliér. A jeho stěny zaplnila rozměrnými, zářivě expresivními kresbami.

O tři čtvrtě roku později otevřela novou galerii, která vznikla ve dvou málo využívaných reprezentačních sálech české ambasády. A představuje v ní současné české a kanadské umělce.

Před měsícem zahájila svou samostatnou výstavu v prestižní torontské galerii Christophera Cuttse, a aby toho snad nebylo málo, "odskočila" si o pár dní později na skupinovou výstavu do Číny. Teď už je zpět v Ottawě, připravuje tam výstavu českých fotografů a − maluje.

Veronika Holcová prostě nezahálí. Trochu atypická manželka diplomata.

Jak jste se tak rychle dostala do prestižní torontské galerie Christophera Cuttse?

Byla jsem v pravý okamžik na správném místě.

Takže žádná náhoda?

No, za náhodu bych to úplně nepovažovala. Když jel loni můj muž na první pracovní cestu coby velvyslanec do Toronta, vzal mě s sebou. Na oficiální recepci jsem tam pak potkala jednoho krajana. Starší pán, který netušil, že patřím k Pavlovi, se zajímal o to, co dělám, a tak jsem mu ukázala jeden katalog. A on povídá: "Musíš se poznat s Olgou Korperovou. To je zdejší veličina, majitelka jedné z nejvýznamnějších privátních galerií. Běž se tam podívat." A tak jsme se druhý den s Pavlem do té galerie vypravili a našli nádhernou zrekonstruovanou fabriku plnou současného umění. Krása.

A co paní Olga Korperová?

To je elegantní starší dáma s ďábelskými brýlemi Prada, která má skvělý přehled o současném kanadském i světovém umění. Tehdy jsme ji v galerii nezastihli, ale když jsme odcházeli, nahlédli jsme ještě do sousedních prostor Christophera Cuttse. Velká galerie s dřevěným stropem, bílé zdi, obrazy krásně nasvícené. Zrovna tam vystavoval asijský umělec Xiao Guo Hui. Ty obrazy vypadaly jako renesanční malby, ale když jste přišla blíž, pochopila jste, že jde o scény poměrně brutální a znepokojující. Mělo to v sobě renesančního ducha, což mě zasáhlo. Asi jsem vyslala tehdy do éteru myšlenku, že bych tam chtěla vystavovat.

Vyslala jste myšlenku do éteru?

reklama
HN

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.