B není žádné béčko

Přitočí se ke mně u regálu, přísně se mi podívá do nákupního košíku a nadechne se. Říkám si, že bude-li následovat přednáška o počínajícím alkoholismu, toho sympatického muže rázně odbudu. Nakoupeny mám totiž už čtyři lahve vína: Châteauneuf­ du­ Pape, dvě Gigondas a Chablis. Ve vinotéce v drážďanském Karstadtu si vždycky v poklidu vyberu, proto mě jeho atak zaskočil. Pak ale spustí příjemnou angličtinou: "Hm, to Chablis vám schvaluju, ale v jižní Rhôně vážně nebyl 2013 moc dobrý ročník! Za ty peníze to ­Châteauneuf i Gigondas radši vraťte!"

Ráda bych muže poslala do správných mezí, ale uvědomuju si, že má vlastně pravdu. Červené ročníku 2013 z jižní Rhôny jsem ještě neochutnala, ale četla jsem, že se opravdu moc nepovedlo. "Co byste tedy doporučil?" ptám se. "Vemte třeba tohle Bordeaux a tuhle Rioju…, ale hlavně, už jste okusila červené z Falcka?" Strčí mi před nos láhev s červenou vinětou. Nedůvěřivě ji beru do ruky. Víno se jmenuje možná až příliš jednoduše "B" a je od vinaře Friedricha Beckera. Viněta hlásá Spätburgunder, v překladu "pozdní burgunské", což je německé označení pro Pinot Noir neboli Rulandské modré. Vína z Falcka proslula už v dobách Shakespeara. Ve Schweigenu, kde "B" vzniká, začíná německá vinná stezka.