"Ráno můj první pohled padl na místo, kde ležel Falout. Místo bylo prázdné, postříkáno lyzolem. Otočil jsem hlavu na druhou stranu a proklínal jsem Viléma II. a všechny, kdo zavinili válku," píše četař 12. pražského zdravotního oddílu Jaroslav Janda.

Narukoval mezi prvními v létě 1914 a kamaráda Falouta pohřbíval v srbském zajetí v lednu 1915. Následovala cesta do italského zajateckého tábora, pak do Francie, další zranění, nemoci a další mrtví kamarádi, konečně i boje po boku legionářů…

Na všech frontách i cestách měl Jaroslav Janda s sebou zápisník. Jeho poznámky patří k nejucelenějším svědectvím, jež Pavla Horáková a Jiří Kamen zařadili do unikátního souboru.

Knihu s názvem Přišel befel od císaře pána vydalo nakladatelství Argo ve velkorysé grafické úpravě. Kromě množství zápisků, dopisů, citací ze sešitů nebo korespondenčních lístků z fronty v ní čtenář najde i nejrůznější dobové materiály − oficiální vyhlášky, plakáty vyzývající k boji za c. a k. mocnářství nebo v azbuce oslavující "rudou armádu", novinové karikatury s popisky v nejrůznějších evropských jazycích, či dokonce texty školních tzv. dynasticko-vlasteneckých diktátů pro školu obecnou a měšťanskou.

Výsledná "mozaika" je působivým obrazem války, na niž se ve víru současných událostí většinou už zapomíná.

"To jsem si uvědomila asi tak před pěti lety. Blížilo se sté výročí a já měla doma v šuplíku vzpomínky dvou pradědečků, kteří bojovali v Itálii. Jistě to nejsou jediné památky na tu válku, říkala jsem si. Vždyť v každé vesnici narukovali skoro všichni muži a mnoho z nich padlo," vysvětluje Pavla Horáková, jak se celý projekt zrodil.

Kniha

Pavla Horáková, Jiří Kamen

Přišel befel od císaře pána

2015, Argo, 296 stran, 498 korun

Zápisky svých předků nabídla kolegovi Jiřímu Kamenovi do víkendového vysílání Českého rozhlasu, posléze společně vytvořili dvacetidílný seriál Polní pošta. "Už první vysílání mělo neobvyklý ohlas, po celý rok 2014 a 2015 nám lidé posílali fotky a texty svých prarodičů, až jsme se rozhodli pro knížku," říká a připouští, že několikaletá práce ji zcela pohltila.

"Ti chlapci a muži byli zemědělci, řemeslníci, obyčejní lidé, ale asi i proto je jejich svědectví tak opravdové. Válka je vrhla do strašné nejistoty, často nevědí, zda se dožijí rána. A tak se dají ještě rychle vyfotit a na druhou stranu fotky napíšou:,Buď sbohem, milko milená, a žij!' Taková obyčejná věta, napsaná těžkou rukou, vás o sto let později zasáhne napřímo."

Dnes už je jasné, že Pavla Horáková a Jiří Kamen brzy začnou připravovat druhý díl tohoto válečného deníku. Na stole jim leží desítky dalších svědectví. "To bylo také překvapivé − to množství lidí, kteří dosud opatrují válečné památky a dbají, aby se na vojáky nezapomnělo. Když jsme pořádali křest knížky a na závěr požádali ty, o jejichž předky v knize jde, aby povstali, připadali mi jako Wintonovy děti," dodává Pavla Horáková. "Zvedl se osmdesátiletý syn, padesátiletá vnučka i dvacetiletá prapravnučka, spousta lidí. Bylo to silné setkání, skoro jako ty příběhy."