Třetí dějství: Smíchovské nádraží.
Foto: HN – Libor Fojtík
Kdyby si váš známý vybavil byt starožitným nábytkem a pak si každou skříň, stůl i křeslo polepil reklamními samolepkami, řekli byste si, že je to buran nebo blázen. K architektuře našich měst se přitom chováme úplně stejně a zdá se, že je nám to jedno. Málokde v Praze je vizuální smog tak koncentrovaný a odpudivý jako v okolí stanice metra Anděl. Přitom se nejedná o žádnou periferii.

Říká se tomu vizuální smog. Všudypřítomné zamoření veřejného prostoru reklamními cedulemi, vývěsními štíty, plakáty vylepenými legálně i načerno, citylighty i velkými billboardy.

Kdybychom si ho zkusili představit jako hudbu, asi by nejvíc připomínalo návštěvu kolotočářů, kde se jednotlivé stánky a atrakce vzájemně přeřvávají vyhráváním banálních popěvků a do toho lidem vyzvánějí mobily. Architektura je v takovém zamoření ztracená a v přísném ohledu absurdně zbytečná jako někdo, kdo se mezi těmi kolotoči pokouší zahrát klavírní sonátu.

reklama
HN

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.