Jaké knížky teď máte na nočním stolku?

Teď zrovna nemám noční stolek. Začal jsem měnit v létě okna a skončil jsem u kanalizace. Je ze mě trochu bezdomovec, přespávám u přítelkyně. Nicméně − teď se chystám přečíst si knihu V lavině od mé dcery Andreji. Jde o pohádkový příběh pro odvážné rodiče. Jak sama řekla − děti jsou odvážné od narození, dokud je nezkazíme. Kniha je něco mezi Malým princem a Klubem rváčů.

Sám knihy také píšete. Kolik jich vlastně už vyšlo?

Na kontě jich mám zatím pět. Nedávno jsme křtili knihu K2, poslední klenot mé Koruny Himálaje.

I když tvrdíte, že teď moc nečtete, jistě máte nějakého oblíbeného spisovatele, ne?

Měl jsem v mládí rád Remarqua. Nebe nezná vyvolených nebo Na západní frontě klid. Dalším oblíbencem byl Ernest Hemingway. Sbohem, armádo, Komu zvoní hrana. Něco z toho bych si rád znovu přečetl.

A co jste nejraději četl jako úplně malý kluk? Dovolím si tipnout, že existuje kniha, která způsobila, že jste se stal horolezcem.

Fritz Rudolph − Himálajští tygři. Kniha o prvních dobyvatelích velehor. Tu jsem četl několikrát a tehdy jsem chtěl být horolezcem. Jsem rád, že se mi to splnilo, i když na začátku mě ani ve snu nenapadlo, že Himálaj někdy uvidím. Natož že bych tam lezl!

Mimochodem, když dnes balíte do Himálaje, berete si s sebou i nějaké čtení? Anebo co vlastně děláte, když zrovna nejste ve stěně či na pochodu?

Nejvíc jsem četl na expedicích, když ještě nebyly notebooky. To jsem přelouskal během výpravy jednou i sedm knih. Teď se večer často spíš společně díváme na filmy. Ale hodně času v Himálaji strávím i psaním na web. A na základě toho posléze vznikají knihy.

Máte přehled o knihách, jež popisují jiné expedice či je píší sami horolezci?

Pravda je, že poslední taková kniha, kterou jsem četl, byla o tragédii na K2 v roce 2008. Pohřbeni v oblacích. Poslali mi ji z nakladatelství na recenzi. Četl jsem ji rok a nic ze mě nedostali, protože to už mezitím vzdali. Za což se tímto dodatečně omlouvám.

Existuje spisovatelka, kterou byste rád pozval na sklenku vína?

Joanne Rowlingovou bych rád pozval. A ptal bych se jí, jaké to je, dostat se z ničeho tam, kde nyní je. Bylo by zajímavé ji znát před − i po "tom". Aby člověk mohl onu změnu posoudit na vlastní oči a uši.

A kterého autora byste uvítal jako spolucestujícího na trase Praha−Himálaj?

To bych si už hodně vymýšlel. A když − tak třeba Cyrila Höschla. Není to úplně spisovatel, ale ví, co mluví a píše. Klobouk dolů.

jarvis_56325f32498e8f4bfd0e5848.png
Radek Jaroš a jeho knihy
Foto: archiv