Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Simon Mawer − Evangelium podle Jidáše. Je to standardně "dobrý" Mawer, ale musím říct, že předchozí knihy se mi líbily víc. Čtu také Jak se nestát vrahem od Ivana Klímy. To jsou krátké fejetony, které vyhledávám, když nemám čas se začíst nebo jsem unavený. Stručné, výstižné, zábavné texty a přitom nad každým chvílemi zamrazí. Poté co jsem přečetl jeho memoáry Moje šílené století, mám Ivana Klímu rád nejen jako spisovatele, ale i jako člověka (ač ho osobně neznám).

Jaké knížky jste měl rád v dětství a četl jste je posléze dětem?

Příběhy od Verna, Kiplinga, Curwooda, Maye, Setona, Foglara, Ransoma… Některé z nich jsem četl také dětem. Obsahují základní pravdy a pravidla, které by měly děti slyšet nejen od rodičů, učitelů a kamarádů, ale měly by je v nich utvrdit i knihy (za předpokladu, že uznávají psané slovo).

Která kniha vás naposledy dojala, která překvapila a která šokovala?

Dojaly mě tři knihy Khaleda Hosseiniho (Lovec draků, Tisíce planoucích sluncí, A hory odpověděly). Vypovídají o tom, že bez ohledu na různé kultury a náboženství jsou základní lidské city, pocity, touhy a strachy naprosto univerzální, což je zvláště aktuální v kontextu současné uprchlicko-imigrantské hysterie. Mile mě překvapil Jiří Hájíček a jeho Rybí krev − ač dostal cenu Magnesia Litera, nečekal jsem, že to bude tak dobré. A šokovala mě Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí. Inspirující bylo přitom zjištění, že vzít do rukou tu samou knihu po 25 letech (tedy být o tolik let starší) znamená číst úplně jinou knihu. A potěšující je tudíž to, že mě čeká ještě hodně pěkných knih, které znám z mládí a jež mi poskytnou po řadě let zas jiný, ale stejně silný zážitek.

Kterou knihu byste si chtěl přečíst, ale stále není dost času?

Salman Rushdie − Satanské verše, Umberto Eco − Foucaultovo kyvadlo.

A se kterým autorem byste se nebál strávit rok na pustém ostrově?

Na pustém ostrově bych rok raději pobyl s více spisovateli najednou, se všemi, o nichž jsem dnes mluvil. Být tam jen s jedním, měl bych mindrák, že budu jako Pátek. O čem bychom si povídali? Předpokládám, že o tom, o čem si chlapi povídají − o životě, o ženách, o práci, o přáních, touhách, obavách, snech… Prostě o tom, o čem jsou (nejen jejich) knížky.

jarvis_55faf54ae4b027784dcb71ba.jpeg
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo
Foto: Profimedia
jarvis_55faf54ae4b027784dcb71be.jpeg
Simon Mawer: Evangelium podle Jidáše
Foto: Profimedia