Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Čtení teď trošku odbývám, a tak na stolku leží knih asi sedm, z nichž čtu hlavně Jen Lien-kcheovy Čtyři knihy. Víte, máme vnuka Kryštofa, sedmnáctiletého studenta Keplerova gymnázia v Praze, milovníka historie. Být s ním a s jeho mladší sestrou Sárou je zázrak, nádhera. Pořád se nás na něco ptají, zvláště Kryštofovy otázky mě nutí ke čtení. Proto jsem zalistovala knihou o době Velkého skoku − Mao Ce-tungovy zničující hospodářské kampaně a následného hladomoru. Je dobré nezapomínat a připomínat.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?
To je Karel Čapek. Jeho texty jsou nadčasové. Mám ráda Jáchyma Topola a jeho Chladnou zemi. A také Amose Oze. Černá skříňka − skvělý milostný román v dopisech.
Která knížka vás naposledy dojala nebo překvapila?
Noční vlak do Lisabonu od Pascala Merciera. Přečetla jsem to jedním dechem. Kniha o tom, jak lehké je změnit život, jak snadné a možná i nebezpečné je probudit touhu. Mám ráda také knihu Madeleine. Úžasný životopis, koho jiného než Madeleine Albrightové. A pak − předseda a zakladatel naší nadace František Janouch. Nebyl sice ministrem zahraničí ani v USA, ani v Praze či ve Stockholmu, kde prožil velký kus života, ale jeho texty jsou pro mě vždy inspirativní. Třeba kniha Kriegel−Janouch: Na smutek není čas. Velké svědectví o těžké době. Anebo Šel básník chudě do světa, což je o udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi. Čte se to jako detektivka. A pak Ne, nestěžuji si…, tedy osobní vzpomínky Františka Janoucha. Název mluví za všechno.
Na kterou knihu stále nemůžete vyšetřit dost času?
Pražský hřbitov. Leží rozečtený na mém nočním stolku. S jeho autorem Umbertem Ecem jsem měla štěstí se potkat v Praze v roce 2000, když přebíral z rukou Dagmar a Václava Havlových Cenu Vize. Krásné setkání. Všechny jeho knihy jsem přečetla jedním dechem, a tak mě štve, že mi zrovna tato tak dlouho trvá, a nemohu se tudíž zapojit, když si o ní můj muž povídá s vnukem.
S kterým spisovatelem byste šla třeba hned zítra ráda na večeři a na co byste se ho chtěla zeptat?
S Ivanem Klímou. Ptala bych se na jeho život.
A s kterým autorem byste se nebála strávit desetihodinový let? Anebo byste si s ním rovnou troufla na roční pobyt na pustém ostrově?
Letěla bych ráda se svým mužem. Je také trochu spisovatel. Ale rok na pustém ostrově? To je přece jen moc i po 44 letech manželství, ne?
