Už více než 50 let dostávají japonští století občané od premiéra pozdravný dopis a spolu s ním stříbrný kalíšek na saké. Zatímco se Japonsko chystá 15. září oslavit Den úcty vůči starým lidem, na nejnovější skupinu těch, kteří dovršili stovku během posledních 12 měsíců, čeká zklamání. Počet stoletých totiž stoupá tak rychle, že se pořizování tradičního dárku čím dál více zakusuje do státní kasy.

V roce 1963 mělo Japonsko 153 stoletých, do roku 1998 ale jejich počet překročil hranici deseti tisíc. Při posledním sčítání se vyšplhal téměř na 59 tisíc – a tento údaj bude patrně opět vyšší, až vláda před dnem seniorů zveřejní nové počty. Kalíšky sakazuki, které vláda rozdává stoletým už od roku 1963, by tak mohla nahradit jejich levnější verze anebo by mohly být zrušeny úplně.

V loňském roce ministerstvo utratilo 260 milionů jenů (50,8 milionu korun) na výrobu kalíšků, z nichž každý stojí zhruba 8000 jenů. Už před několika lety byl průměr kalíšku poněkud zmenšen, aby se snížily výrobní náklady. I tak ale zatěžují kasu ministerstva zdravotnictví natolik, že by letos mohly být poprvé vyrobeny z levnějšího kovu anebo zrušeny úplně a nahrazeny nějakým jiným – a levnějším – památečním dárkem, případně pouze pozdravným dopisem od premiéra.

Demografové předpovídají, že počet stoletých se bude v Japonsku nadále zvyšovat. Japonské obyvatelstvo celkově stárne, což je výsledek nízké porodnosti, kvalitnější lékařské péče pro všechny a záliby v tradiční nízkotučné stravě skládající se z ryb, tofu, zeleniny a rýže.

Japonky žijí průměrně 86,3 roku, což je co do dlouhověkosti v loňském roce vyneslo na špičku celosvětového žebříčku, zatímco Japonci se umístili na čtvrtém místě s průměrnou délkou života 80,5 roku. Více než čtvrtině ze 126 milionů obyvatel Japonska je nyní více než 65 let, a jak napsal britský list The Guardian, do poloviny století má podle předpovědí expertů tento počet stoupnout zhruba na 40 procent.

Nejstarší japonští obyvatelé jsou v zemi předmětem úcty a hrdosti, ale ani jim se nevyhnuly skandály. V roce 2010 se zjistilo, že nejméně 200 stoletých nějakým záhadným způsobem vypadlo z oficiálních vládních demografických záznamů. A jiní na těchto seznamech naopak stále zůstávali, a to přesto, že už byli dávno mrtví. Byla mezi nimi i žena, jejíž věk úřední matriky uváděly na 125 let – a to přesto, že před desetiletími zemřela a na místě jejího domu nechalo město v roce 1981 vybudovat park.