S houbami to zatím není nic moc, nicméně i v suchopárech se jich dalo najít pár, aby bylo alespoň na polévku.
Jsme národ houbařů, umíme si poradit i s málem.
A vedle bramboračky máme víc polévkových pokladů české kuchyně.
Říká se, že polévka je grunt a hlavní jídlo špunt, k tomu ještě nejlépe sladká tečka − teprve pak se mluví o pořádném jídle. Ale dřív to bývalo jinak. Zvlášť v létě polévka často nahrazovala celý oběd, zejména taková, co v ní stála lžíce. Pak občas ještě hospodyně přidala buchtu či borůvkový koláč do ruky, to už ale musela být neděle nebo svátek. Polévka většinou stačila. Musela.
A neplatilo to jen v chudších krajích. V těch bylo naopak třeba otáčet se ještě mnohem víc, aby vůbec bylo co dát do polévky. Žádná smetana, z té se stloukalo máslo, když mouka, tak spíš tmavá. Což dobře odráží i dvojice našich nejznámějších polévek z hub − kulajda a kyselo.
HN
Ještě na vás čeká
90
% článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Zadejte prosím platný e-mail.Tento e-mail je již použit. Zadejte jiný nebo se přihlaste
Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.
Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.
Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.
Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:
Platba kartou
Rychlá online platba
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.