Dirigent Libor Pešek
Foto: Profimedia, archiv
Dirigent Libor Pešek si o hudbě nečte, maximálně listuje programovými brožurkami ke koncertům. Hudbu má rád samu o sobě. A miluje detektivky.

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Právě teď leží úplně navrchu Mahlerova sedmá symfonie, jíž se hlavně zaobírám. A pak si před spaním čtu také Zweigovy povídky. Dlouho jsem se na ně chystal a až mě překvapily, je to suverénní psaní o ničem, největší kumšt. Vedle leží ještě Diamantová sútra a knihy o vesmíru, které dostávám od vnuků. Máme velký dalekohled, pozorujeme spolu hvězdy.

Existuje nějaká kniha, kterou čtete celý život?

Kafkův Zámek. Autor i kniha jsou moji blízcí, řekl bych. Mými životními "souputníky" jsou ovšem také detektivky. Jako dítě jsem před válkou hltal příběhy detektiva Toma Sharka, což byl největší literární brak, dnes mám rád styl Jamese Pattersona a Jonathana Kellermana. V poslední době však i tihle skvělí američtí autoři mají tendence sklouzávat do jiných žánrů, což mě irituje. Naučil jsem se tedy všechny ty milostné či rodinné scénky přeskakovat. V detektivce mám rád akci.

Která knížka vás v poslední době překvapila?

Nedávno jsem dostal darem od jedné dámy knihu Vladimíra Sorokina Den opričníka. Nic mi to neříkalo, začal jsem číst vlastně z povinnosti. Když jde o dárek, je slušné si knihu přečíst. A tak jsem se začetl a už neodtrhl. Je to krutá, nelítostná kritika dnešního Ruska a tamních vládnoucích vrstev, napsaná s fantazií Bulgakova.

Říkáte, že o muzice si zásadně nečtete. A co poezie? Ta má k hudbě přece hodně blízko.

Nikdy jsem neměl trpělivost na Vladimíra Holana, byl moc hutný. Ale samozřejmě jsem přečetl Nezvala, Halase a Fráňu Šrámka. Komplet, celé dílo. Díváte-li se na mne teď udiveně, svědčí to jen o tom, že jsem se narodil už poměrně dávno. Vztah k poezii je definován určitě generací a dobou. Je pravda, že dnes už čtu básně výjimečně. Stále se však vracím k veršům Robinsona Jefferse.


Kterého spisovatele byste rád pozval na večeři?

Kdyby to ještě bylo možné, tak Saula Bellowa. Bohužel, tenhle úžasný americký autor zemřel už před lety, a tak mi zbývají jen jeho knížky. Nejradši mám Humboldtův dar.

Na co byste se ho zeptal, kdybyste se mohli potkat?

Neměl bych na něj přímé otázky. Obdivuju jeho styl. Ani vteřinu se nenudíte, i když se na stránce zrovna nic neodehrává. Možná to bych mu řekl, ale ani to by nebylo podstatné. Myslím, že bychom si prostě rozuměli. To se tak někdy stává, že si lidé − autoři i čtenáři − na první pohled, tedy počtení rozumí.

jarvis_55b11725498e227109ca47b1.jpeg
James Patterson: Pátý jezdec
Foto: Profimedia, archiv
jarvis_55b11725498e227109ca47b5.jpeg
Franz Kafka: Zámek
Foto: Profimedia, archiv