Ačkoliv je v provozu už půl století a konkuruje mu řada modernějších akvacenter, nemá plavecký stadion v Praze-Podolí o návštěvníky nouzi. Denně projde jeho turnikety v průměru dva a půl tisíce lidí, kteří mají kromě krytého a venkovního padesátimetrového bazénu k dispozici například i saunu, fitness centrum či tobogán. Provoz podolského areálu zahájily spartakiádní závody 24. června 1965. První zájemce z řad veřejnosti bazén přivítal o čtyři dny později.

Podolský plavecký areál stojí v místě někdejšího vápencového lomu. Těžba ukončená v roce 1945 dala vzniknout zákoutí, jež je ze tří stran chráněné před větrem a zároveň po většinu dne vystavené slunečním paprskům. Místo jako stvořené pro plovárnu.

Z řady architektonických návrhů byl v polovině 50. let vybrán projekt akademického architekta Richarda Podzemného. Větru vanoucímu od nedaleké Vltavy postavil Podzemný do cesty zajímavě řešenou budovu krytého bazénu ze skla a betonu, s efektně řešenou střechou ve tvaru vlny. Ta má kromě estetické hodnoty i praktické využití – slouží jako tribuna pro 5000 diváků.

Stavba plaveckého areálu na místě někdejší cementárny začala na podzim 1959 a již následující rok se v rozestavěném komplexu konaly plavecké závody. Jejich účastníci čelili podle pamětníků spartánským podmínkám; bazény totiž ještě neměly filtraci a o ohřátí vody se bez většího efektu snažily dvě lokomobily.

Provoz v dostavěném areálu byl slavnostně zahájen koncem června 1965. Návštěvníci měli už tehdy k dispozici krytý padesátimetrový bazén (teprve třetí v republice po Žilině a Olomouci) a dva venkovní bazény se skokanskou věží. To vše, spolu s nezbytným zázemím, přišlo na 48 milionů korun.

Podolí se rychle stalo oblíbeným cílem Pražanů, toužících po troše osvěžení ve městě rozpáleném letními vedry. Plánovaná kapacita tak záhy přestala stačit a dlouhé fronty před pokladnami byly běžnou realitou. Rekordní sezonu zažilo Podolí v roce 1973, kdy je navštívilo 2 321 000 lidí. Každý den se tak na plaveckém stadionu vystřídalo v průměru 6394 lidí.

Areál se proto postupně rozrůstal a svým návštěvníkům nabízel stále nové atrakce. V roce 1967 zůstal menší z venkovních bazénů poprvé otevřen i přes zimu. Co se původně vypadalo jako podivínství, stalo se rychle tradicí: plavání ve 26 stupňů teplé vodě uprostřed zasněžené Prahy je jedinečným zážitkem.

S ohřevem vody souvisí jedna technická zajímavost. Od poloviny 80. let je plavecký areál spojen potrubím se sídlem České televize na Kavčích horách. Tam studenou vodu z Podolí využívají k chlazení studií, načež ji – už vlažnou – vrací zpět, čímž vylepšují energetickou bilanci bazénu.

Podolský bazén neslouží pouze k vodním radovánkám veřejnosti, ale byl i dějištěm řady sportovních událostí. Nejvýznamnější soutěží, která se zde konala, bylo v roce 1997 mistrovství Evropy Masters v plavání a skocích do vody. Sešlo se na něm 3255 plavců a 148 skokanů do vody z 32 zemí. Podolská voda zřejmě závodníkům svědčila, neboť padly tři světové a 59 evropských rekordů.

Méně známou skutečností je, že na stadionu se mohly v minulosti konat ještě slavnější závody. Koncem 60. let se v Československu zrodila myšlenka kandidovat Prahu na pořadatelské město olympijských her v roce 1980. Pokud by k tomu bývalo došlo, konaly by se plavecké závody s největší pravděpodobností právě v Podolí. Invaze armád pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 však úvahám o pražské olympiádě učinila přítrž.

I přes svou půl století dlouhou historii není podolský bazén nejstarším zařízením svého druhu v Praze. První krytý bazén v hlavním městě vznikl už v roce 1925. Vybudován byl jako součást Tyršova domu, sídla České obce sokolské a sokolům i veřejnosti slouží dodnes. Postupně přibývaly další bazény, kryté i otevřené. V listopadu 1999 byl v Praze otevřen první akvapark s opravdu velkým tobogánem – Letňany Lagoon.

Zatím posledním přírůstkem na seznamu pražských bazénů a akvacenter je vloni v červnu otevřený areál Jedenáctka vodní svět na Chodově. V prosinci 2012 se po více než dvaceti letech dočkalo dokončení také Aquacentrum Šutka na Praze 8.