Herec Jan Potměšil
Foto: HN – Martin Svozílek
Jan Potměšil zkoušel v roce 1989 roli Romea, když ho zastihly revoluční události a vážný úraz. Život se mu tehdy od základu změnil, ale role Romea stejně jako divadla a knih se nevzdal.

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Můj noční stolek je zavalený knihami − těmi, které chci číst, budu číst, nebudu číst, divadelními texty. Výběr autorů odpovídá množství a mám vážně strach, že mě ta hromada jednou zasype.

Ke kterým knížkám se čas od času musíte vrátit?

Například k Hlášení El Grecovi, skvělému autobiografickému románu Nicose Kazantzakise. Vyšel poprvé na začátku 80. let v Odeonu, čas od času si ho musím otevřít.

U jaké knížky jste se naposledy nahlas rozesmál?

U textu hry Michaela Frayna Číňani, kterou jsme kdysi ve spolku Kašpar hráli a kterou jsem teď vybíral jako jeden z textů pro své studenty. Situace jsou tak mistrovsky vystavěné a situační komika tak dokonalá, že jsem si nemohl pomoci. Moje žena se na mě přišla podívat, co se děje.

Která knížka vás naposledy dojala?

Kniha úžasného člověka, spisovatele a mého přítele Jiřího Stránského Oblouk.

Který divadelní text je vaším evergreenem?

Romeo a Julie Williama Shakespeara v překladu Josefa Topola. Na podzim 1989 jsem zkoušel s režisérkou Jarkou Šiktancovou roli Romea. Premiéra měla být na začátku prosince. Ještě 18. listopadu jsme zkoušeli vypjaté scény mezi Kapulety a Monteky, které jsme ale v tu samou dobu začínali žít přímo v ulicích. Přišla revoluce, můj úraz a premiéra této inscenace nikdy nebyla. Od té doby mě tato hra už nikdy neopustila − čas od času se s ní setkávám i na jevišti, ať už jako Romeo v inscenaci Májový Shakespeare na konci 90. let, nebo teď jako Kapulet v nejnovější inscenaci ve spolku Kašpar. A číst jsem si ji nepřestal nikdy.

Jaký je váš největší "dluh"? Tedy kterou knihu byste si chtěl přečíst, ale ještě jste se k tomu nedostal?

V osmnácti letech jsem rozečetl Proustovo Hledání ztraceného času, ale nestihl jsem to dočíst celé. Před několika lety mi žena dala k narozeninám krásné vydání z nakladatelství Rybka. Stále čeká na nočním stolku.

S kterým autorem byste si rád povídal během desetihodinového letu?

Od roku 1993 jsem toužil potkat amerického spisovatele Daniela Keyese, autora předlohy mé milované hry Růže pro Algernon. Bohužel loni v červnu zemřel, takže už to nestihnu. V jeho příběhu Charlieho Gordona je síla naděje a o naději bychom si dokázali vyprávět mnohem déle než deset hodin.

jarvis_557075ee498e18efb588ed6d.jpeg
 
Repro: HN
jarvis_557075ee498e18efb588ed71.jpeg
 
Repro: HN