Dan Bárta
Foto: HN – Jan Schejbal
Má rád Dawkinsona, Vonneguta, Saroyana, Hesse, Grasse, Kurase i Komárka... V dětství četl Maye a encyklopedie zvířat. Jen o muzice, bez níž nestráví ani jeden den, si Dan Bárta raději nečte.

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Noční stolek A: William Easterly, Břímě bílého muže, kniha s podtitulem "Proč pomoc Západu třetímu světu selhává?". Jde o dokladový materiál představitele vysokého mezinárodního úřednictva, že malé a dobře vedené, do blízké budoucnosti cílené a s místními propojené projekty pomoci jsou úspěšnější než projekty nesystémové, velikášské, drahé, pumpovací, nereflektované a nepoučené, tedy ty od úřednického stolu na papíře dobře vypadající a dobrotou přetékající, ovšem neuskutečnitelné…

Noční stolek B: Orhan Pamuk, Tichý dům, román vážný, dobrým jazykem psaný. Pamuk je až na pár výjimek můj oblíbený autor.

Noční i denní stolek C: Nick Lane, Síla, sexualita, sebevražda. Vezměte mitochondrii, její původ, funkci a biochemickou podstatu, použijte ji jako filtr a podívejte se skrze něj na vše živé. Interpretace přírody, v podstatě kniha evoluční biologie od současného popularizátora vědy, biologie a biochemie zvláště. A dále Bronislav Ostřanský, Atlas muslimských strašáků. Podtitul "Vybrané kapitoly z mediálního islámu" hovoří jasně. Je to takové narovnávátko pohledu "našich" médií na současné dění v muslimském světě plus heslář základních k islámu se vztahujících pojmů a osob.

A pak už jen čtečka v batohu: Nassim Nicholas Taleb, Antifragilita. To jsem si koupil podle názvu, jenž je zcela v duchu té knihy. Je průhledně šokantní, částečně urážlivá, místně nabubřelá, až arogantní, nicméně dost inspirativní a v jistých ohledech osvěžující…

Co jste četl v dětství?

May, Štorch, Seton, Sobotka, Nový… Steklač, Defoe, Pergaud, Hrnčíř, Řezáč, Mařan, Mareš, Niedl, Čelůstka, Rys, edici Zvířata celého světa, encyklopedii Od agamy po žraloka… A na záchodě soudničky od V. P. Borovičky. Díky knížkám jsem dokonale zapomněl na čas a prostor, ve kterých jsem je hltal, proto.

Čtete si dnes o muzice?

Moc ne, vlastně vůbec. Mě to tak divně rozjitřuje, hm, s knihou se nemůžu pohádat. Ještě tak faktografii, možná autobiografie, ale jinak raději ne, z bezpečnostních důvodů, zvláště když se rozvášní nějaký patlal nebo chytrolín, kteří se vůbec nevyznají v hudbě jako takové, jen pojmenovávají nějaké zvuky a ty třídí do nějakých stylů podle nijak nenadefinovaného klíče… Jedinou knihu, kterou mám rozečtenou na nočním stolku D a jež se týká hudby, je Kunderova esej O hudbě a románu, čtu to ale raději velmi opatrně…

Kterou autorku či autora byste rád pozval na večeři?

Ó jé, žádný takový sen nesním. Jsem zdrženlivý a nespolečenský člověk, morous a tohleto. Jinak náhody vpřed.