Extrémní surfování v Norsku - Ilustrační foto.
Foto: ČTK
Pláže u norského souostroví Lofoty lákají extrémní sportovce. Do těchto krajů ve stejné zeměpisné šířce, jako je Aljaška či sever Sibiře prchají před přeplněnými resorty. "Většinu času jsou tady vlny a pohled do kraje vyráží dech svými polárními zářemi, půlnočním sluncem a sněhem," říká jeden se surfařů.

Voda má jen několik stupňů nad nulou, mrholí, vane silný vítr, ale malá skupina se vrhá do vln. Daleko od slunných pláží Kalifornie provozují přívrženci surfování tento sport v zimě i v létě za polárním kruhem.

Ačkoliv leží pláže v Unstadu na norském idylickém souostroví Lofoty ve stejné zeměpisné šířce jako sever Sibiře či Aljaška, jsou oblíbeným cílem surfařů prchajících před přeplněnými destinacemi.

Do této nádherné krajiny se zasněženými vrcholky hor svažujícími se až do moře přijíždějí po celý rok ze všech koutů světa odvážlivci, aby změřili síly s ledovými vlnami.

"Většinu času jsou tady vlny a pohled do kraje vyráží dech svými polárními zářemi, půlnočním sluncem a sněhem," řekl agentuře AFP pětačtyřicetiletý Viking Tommy Olsen, který se od prkna neodloučil už 20 let.

"Během čtyřiadvaceti hodin se vám tu naskytnou úžasné zážitky: přes den se můžete věnovat snowboardingu, večer surfovat a pak v noci obdivovat polární záři," zdůrazňuje.

Olsen tu má kempink, jakési městečko s chatkami z červeného dřeva docela blizoučko pláže. Je také vyznavačem surfování. "Surfuji celý rok, ať už jde o práci, nebo můj volný čas," svěřuje se. Živo je tu zejména v létě, kdy půlnoční slunce ozařuje krajinu a přívržencům surfování umožňuje věnovat se jejich koníčku ve dne stejně jako v noci.

Souostroví Lofoty je centrem turistiky a rybolovu. Kousek od pláže se na obrovských prknech suší tisíce hlav tresek, které tu zřejmě čekají na export do Afriky. Jak píše agentura AFP, budou tam rozdrceny, aby se z nich stal potravinový doplněk.

Tchán Tommyho Olsena byl na počátku 60. let první, koho napadlo zavést na souostroví surfování. Thor Frantzen spolu s přítelem si po návratu z ciziny vyrobili prkna z polystyrenu, drceného novinového papíru a lepidla. "Neměli jsme tehdy peníze," vysvětluje sedmašedesátiletý průkopník severského surfování.

O půlstoletí později se pláže v Unstadu staly oblíbeným dostaveníčkem surfařů. Za uvolněného a přátelského ovzduší se sedm švédských studentů vrhá s prknem v podpaží do vln. Chybí už jen písně skupiny The Beach Boys a několik stupňů Celsia navíc.

Jestliže se ti největší odvážlivci mohou smočit v tomto arktickém kraji, je to jen díky teplému Golfskému proudu, který prochází Atlantickým oceánem a olizuje norské pobřeží. Proto zde teplota vody jen vzácně klesá pod plus pět stupňů Celsia.

"Abyste tu mohli surfovat, potřebujete šest milimetrů silnou kombinézu, obuv a rukavice. Surfař potom vypadá tak trochu jako zápasník suma," říká Kristian Breivik. "Nejhorší je vylézt z vody a převlékat se za autem," dodává.

Tento čtyřiačtyřicetiletý Nor navrhuje prkna na počítači, dává je vyrobit v Jihoafrické republice a pak je ve své garáži prodává. Loni jich prodal na 150 a nyní se chystá otevřít si prodejnu se surfařskými potřebami, která bude nejseverněji položenou na světě, na 68. stupni severní šířky.

Tato zeměpisná poloha má také své výhody: "Nejsou tady žraloci," směje se Kristian Breivik.