Pavel Jindra, šéf národního registru dárců kostní dřeně
Foto: HN – Libor Fojtík
Chirurgem či ortopedem Pavel Jindra nikdy být nechtěl. Už na medicíně si přál dělat obor, který spojuje kliniku s laboratoří. Rozhodnutí nastoupit na plzeňské hematologicko-onkologické oddělení a pracovat na vytvoření registru dárců kostní dřeně považuje za jedno z nejlepších v životě.

Když před dvaceti lety založil Vladimír Koza registr dárců kostní dřeně ve Fakultní nemocnici v Plzni, měl jasnou vizi a za tou si šel. Bývaly to totiž doby, kdy transplantace představovala pro nemocné trpící leukemií jedinou naději, přičemž v Československu a posléze Česku se získávaly krevní buňky jen od příbuzných dárců.

Kdo neměl blízkého člověka, jenž se shodoval v potřebných znacích, měl mizivou šanci. Neexistovala žádná databáze dárců, nahlédnout do zahraničních bylo obtížné. A tak se kvůli nemocnému hlásili na testy spolužáci, přátelé, sousedé... Dárce se ale většinou nenašel, nebo naděje svitla pozdě.

HN

Ještě na vás čeká 95 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.