Dětem připadá konstrukce, kterou si prohlížejí nedaleko silnice ze Zondereigen u nizozemské hranice, jako něco z jiného světa, technický brontosaurus. Dvě řady kůlů s nataženým ostnatým drátem a mezi nimi vyšší dřevěná konstrukce, která drží dráty určené pro napětí až 2000 voltů.

Obnovený kus plotu stojící v poli je připomínkou zařízení, které skoro před sto lety za první světové války zcela oddělovalo okupovanou Belgii od neutrálního Nizozemska. Smrt na něm nalezly tisíce lidí a dodnes na něj místní z obou stran hranice vzpomínají jako na Dodendraad, "drát zabiják".

"V zásadě to byla první železná opona v Evropě. Na jaře 1915 plot vztyčili němečtí vojáci. Táhl se od pobřeží podél hranice mezi Belgií a Nizozemskem a končil až u německých hranic," vysvětlil Willem van Gool, šéf turistického úřadu nedalekého městečka Baarle-Nassau.

Plot od roku 2008 v nizozemsko-belgickém pohraničí připomíná několik jeho obnovených částí a místní se snaží na jeho existenci upozorňovat také na informačních tabulích či v publikacích. Německá správa okupované Belgie originál postavila především proto, aby zabránila velkému počtu přechodů Belgičanů do sousední země. Bezprostředně poté, co v roce 1914 německá armáda obsadila neutrální Belgii, uteklo do bezpečí přes hranici na milion lidí.

Mnozí se následně vrátili, snaha "zadrátovanou" hranici překonat ale trvala. Obyvatele na obou stranách spojoval jazyk, tradice a mnohdy i rodinné kořeny. K zábraně tak například přicházely pohřební průvody, aby se se zesnulým mohli rozloučit i příbuzní na druhé straně náhle neprostupné hranice.

Za svobodu smrt

Někteří se pokoušeli plot překonat třeba jen kvůli návštěvě příbuzných. Jiní ale skutečně chtěli nastoupit do armády v zahraničí, například ve Francii, a proti německému císařství bojovat. V oblasti také byla dlouholetá tradice pašování zboží, za války přibyla i neoficiální poštovní služba. Do okupované Belgie se v několika případech též zkoušeli dostat příslušníci spojeneckých špionážních sítí.

"Na belgickém venkově tehdy ale nebyla elektřina běžná věc," upozornil van Gool. Lidé tak u drátu pod napětím často umírali kvůli vlastní neznalosti důsledků. Odhady počtu úmrtí se různí, ale nebývají nižší než 2000 obětí za celou válku. Místní noviny o incidentech informovaly poměrně pravidelně.

Pokud člověk nedokázal věrohodně vysvětlit, jak se ocitl v půlkilometrovém pásmu podél plotu, čekala jej poprava. Smrt zastřelením. Přesto mnozí dráty překonali, mnohdy za použití nejrůznějších pomůcek – od žebříků přes lopaty a tunely, porcelánové, a tedy nevodivé pomůcky na rukou a nohou až po "sportovní" techniku podobnou skoku o tyči.

Nedaleko Zondereigen má hranice z historických důvodů složitý průběh, Němci si tam "zjednodušili" práci a části Belgie prostě nechali na nizozemské straně plotu. Dnes opět stojí jen několik malých částí kopírujících původní konstrukci, u obce byla obnovena také jedna ze stanic dodávajících do plotu proud.

Ploty jsou nyní, skoro sto let od událostí, ozdobeny červenými vlčími máky na připomínku zemřelých. A holčička, které babička u drátů vysvětluje, že mezi dvěma zeměmi s lidmi mluvícími jednou řečí byl po několik let vysoký a životu nebezpečný plot, jen nechápavě vrtí hlavou.

Ostnatý drát u Zondereigen