Kouzlo valašských frgálů je v trojím kynutí těsta. Koláč je pak krásně vláčný

"Tvůj první frgál? Frgále snad pečeš odmalička, ne?" zíral na mě kamarád s úžasem, když jsem mu v lednu u piva zvěstovala, že moje první frgále jsou na světě. Zná mě jako vášnivou pekařku, a celkem logicky tak čekal, že nejslavnější sladkost valašské kuchyně budu mít v malíčku.

Opak je však pravdou. Frgále jsem kolem sebe sice měla od malička - od babičky, od jejích sousedek... - ale nějakým zlomyslným řízením osudu jsem se nikdy nenachomýtla k pečení. Takže zatímco jsem vyráběla bábovky, vánoční cukroví, soufflé a rozličné cizozemské páje jako na běžícím pásu, tyhle úžasné valašské koláče s tenoučkým těstem jsem jenom ochutnávala.

Jak roky šly, stala se pro mě z frgálu jakási nedostižná meta. Nečinnost jsem si omlouvala tím, že po babičce recept nezůstal, a já bych frgál chtěla udělat takový, jak si pamatuji od ní.