Hodinový hotel
Foto: HN – Jan Schejbal
V přírodě, ve vypůjčeném bytě nebo na chalupě. V seznamu osvědčených míst pro zálety se stále častěji objevují i hodinové hotely. Podnikání s nevěrou se v Česku stává výhodným byznysem. Luxusně zařízené podniky i ty, které spíše připomínají studentské ubytovny, se využívají nejen na Valentýna.

S finanční krizí přestali do Prahy jezdit turisté a především v zimních měsících tak zůstávají pokoje prázdné. Stejně jako hotelová kasa. Zkušený pražský hoteliér Martin Král si proto před dvěma lety vzpomněl na dřívější časy, kdy sám navštěvoval hodinové hotely, a napadlo ho, že by při čekání na příjezd dalšího autobusu plného turistů mohl využít prázdné pokoje pro milenecký azyl.

Stačilo málo. Do pokojů přidal varnou konvici, kávu a čaj, natřel zdi nápadnými žlutými a oranžovými barvami a poučil recepční, že se nesmí přicházejících párů zbytečně na nic vyptávat. A logicky vypustit i běžnou konverzaci o nabídce turistických atrakcí ve městě. „Chceme být co nejdiskrétnější, proto recepční třeba nesmí říct větu: To je ten pokoj, kde jste byl i minule. A podobně,“ říká pětačtyřicetiletý Martin Král, který má dnes v každém ze svých tří hotelů několik pokojů rezervovaných pro milence.

Klienti se hlásí jménem nebo přezdívkou, někdo se však klidně představí i příjmením. „I když je pravda, že jméno Novák tu máme podezřele často,“ usmívá se Martin Král, který – stejně jako jeho zákazníci – nechce své pravé jméno zveřejnit.

Denně jeho hotel navštíví několik takových „Nováků“ a většina dvojic tu zůstane na dvě hodiny. Tři sta korun za hodinu zaplatí v hotovosti předem, nikdo se jich na nic neptá, a tak mohou s klíčem od pokoje vystoupat do soukromí ve čtvrtém patře domu v pražských Nuslích. Když ale na jaře zase začnou jezdit turisté, musí záletníci jinam.

„Nechci, aby si turisté všimli, že je vedle nich hodinový hotel. Zásadně sem nepouštím prostitutky nebo zájemce o různé skupinové hrátky, mohli by si to špatně vyložit,“ říká majitel podniku. I když azylanty – jak svým hodinovým klientům říká – vidí v domě vlastně raději než skupiny mladých lidí. „Turisté často pokoje zničí, azylanti za chvíli odejdou a pokoj je v pořádku,“ vyjmenovává Král výhody krátkodobého pronájmu. Největší výhodou pro majitele pak zřejmě je, že klienti nechtějí ukazovat občanku, a proto nevyžadují ani žádný daňový doklad. Aby v budoucnu v široké nabídce hodinových hotelů upozornil právě na sebe, bude v ceně nabízet i láhev vína.

Minibar s kondomem

Konkurence je obrovská. V hlavním městě je asi deset hodinových hotelů s více než třemi pokoji, internet se však hemží nabídkami soukromých pronajímatelů, kteří svou prázdnou garsonku nabízejí záletníkům v průměru za čtyři stovky za hodinu. Někde mají u vchodu nápis hotel nebo hostel, jinde jde o obytný činžák, kde teprve až na schodišti klienti narazí na zvonek s nenápadným nápisem ubytování. Některé podniky jsou luxusně zařízené, jiné připomínají spíše studentské ubytovny; tu se pokoj neliší od běžného hotelového ubytování, jinde atmosféru zpříjemňují svíčky, vířivka nebo zrcadla nad postelí. Hotelový minibar zpestřují vedle vína, limonád a čokoládových tyčinek často i papírové ubrousky nebo kondomy. V těch dražších podnicích nabízí personál i žiletky na holení nebo jednorázový kartáček na zuby.

Průměrný uživatel lze asi jen těžko popsat, nicméně sexuologové i majitelé se shodují, že tuto službu nejčastěji využívají lidé od třiceti let výše, oba jinde zadaní a v mileneckém páru věkově vyrovnaní. V naprosté většině případů návštěvníci hodinový hotel využívají pro své dlouhodobé paralelní vztahy. Ty podle psychoterapeuta Davida Doležala vznikají nejčastěji na pracovišti, v posledních letech se však lidé za účelem sexuálního mileneckého vztahu stále častěji seznamují i na internetových fórech.

„Lidé už tolik nevyhledávají perfektní službu placených společnic, není to přirozené. Výhoda krátkodobých mileneckých vztahů je, že sex chtějí oba. U placených služeb chce jen jeden. Ten druhý chce jen peníze, což tak nějak stále zůstává ve vzduchu,“ říká Doležal z poradny Psychoterapeut.cz. A protože mají oba milenci doma už obsazeno, skončí právě v jednom z hodinových hotelů. Manželské páry tam zabloudí jen velmi zřídka, a to když mají třeba v bytě řemeslníky, chtějí oslavit své výročí nebo svátek zamilovaných. „Pro oživení sexuálního života partneři přemýšlí spíše o swingers party,“ říká s nadsázkou Doležal.

Letmý pohled do zahraničí ukazuje, že nabídka hodinových hotelů se liší podle míry otevřenosti společnosti. Zatímco například v Jižní Americe četné hodinové hotely navštěvují převážně mladé páry, protože není přípustné, aby mladí lidé svého partnera před svatbou přivedli domů, v západním světě je to jednoznačně místo pro zálety. I když například v Německu se nevěrníci o své soukromí více zajímají. „Pozorujeme jasný trend, že lidé více vyhledávají garsonky soukromých majitelů a už tolik nechodí do hodinových hotelů,“ říká Vanessa Eden, která založila první celoněmeckou internetovou stránku s nabídkou pro ubytování na chvíli. Třeba v Japonsku jsou hodinové hotely oblíbenou atrakcí s tematickými pokoji jako třeba lékařskou ordinací, pláží s pískem či ledovým královstvím. Kvůli stísněnému obytnému prostoru v japonských městech si hodinové hotely pronajímají nejen milenci, ale také mladí lidé třeba i na běžnou oslavu narozenin.

Do červeného

Tomáš Buřil je jedním z mála podnikatelů, který o svých aktivitách otevřeně mluví. Ostatní se, pravděpodobně ze strachu z finančních úřadů, protože opravdový počet návštěv lze jen těžko zkontrolovat, před novináři skrývají. Vymlouvají se také na diskrétnost, kterou jsou svým klientům zavázáni – často prý známým hercům a režisérům, kterým by podle majitelky podniku v pražské Rybalkově ulici Jany Lisé taková publicita uškodila.

„Nejvíce mě překvapilo, že klienti chodí dlouhodobě i po dobu několika měsíců a let stále se stejnou ženou,“ říká Tomáš Buřil, který už dva roky provozuje nenápadný hodinový hotel na pražském Žižkově. Plno je vždy přes den, nejvíce však mezi čtvrtou a šestou hodinou odpoledne, cestou z práce domů. Nejtěžší je mimochodem sehnat volný pokoj před Vánocemi, někteří klienti si ho rezervují třeba i na půl dne.

Po rozchodu s přítelkyní před pěti lety se počítačový expert Tomáš Buřil odstěhoval za Prahu, a protože se neměl kde scházet s novou partnerkou, začal chodit do hodinových hotelů. Když se v jednom obyčejném žižkovském činžáku objevil několik přízemních garsonek na prodej, nepřemýšlel ani chvilku. Nejprve místnosti využíval sám pro sebe, poté je začal půjčovat pro zálety svým známým a dnes už službu veřejně nabízí na internetu. Zájem je tak veliký, že si Tomáš Buřil ke svým pěti pokojům mezitím otevřel druhý hodinový hotel v Braníku s dalšími devíti pokoji.

Najít diskrétní a spolehlivý personál, který si nebude část výdělku strkat do kapsy, není jednoduché, a proto se podnikatel dodnes spoléhá pouze na pomoc rodiny a nejbližších přátel. Poptávka po místě pro nevěru je tak velká, že Tomáš Buřil přemýšlí o rozšíření sítě svých hotelů v podobě franšíz a hledá vhodné investory.

I když musí být Tomáš Buřil 24 hodin denně na telefonu, protože stálí klienti mohou přijít kdykoliv, je podle něj stále lepší pronajímat pokoje po hodinách než například pronajmout byt dlouhodobě třeba rodině. „Regulovaní nájemníci často neplatí a několik měsíců je pak nedostanete z bytu, ostatní často dluží na nájmu a nakonec utečou,“ říká Buřil. Přes den pracuje jako manažer nových projektů v počítačové firmě a v hodinovém hotelu zkouší to, co v práci selhalo.

„Zrovna testuji interní rezervační systém a chci zlepšit efektivitu úklidu,“ říká. Na začátku vozil prádlo k matce za Prahu, podnikání se ale rozvíjí a hromadu pod schody si dnes pravidelně vyzvednou přímo z prádelny. Zlepšují se i služby. Běžnou nabídku televizních programů podnikatel teď rozšířil ještě o soukromý erotický kanál. Propojil všech pět televizorů do jednoho okruhu, nakoupil několik porno dévédéček a ty stále dokola přehrává.

I když už má v Praze opět vlastní byt, na výhody hodinových hotelů nezapomněl. „Tady je to vždy ustlané a čisté, tak dobře doma uklizeno určitě nemám,“ směje se Tomáš Buřil. Teď zrovna za tisícovku koupil balení sto kusů kondomů a rozděluje je do barevně namalovaných pokojů. Klienti často prý vyhledávají červeně vymalovaný pokoj a například do žlutého se nikomu moc nechce.

I když barva zdí není to nejdůležitější, co klienty táhne do toho či jiného hotelu. Soukromý empirický průzkum mezi pravidelnými návštěvníky těchto podniků ukázal, že si adresu vybírají především podle čistoty, diskrétního chování personálu a parkovacích míst v blízkosti. „Dostat se do hotelu nesmí být časově náročné,“ píše na internetovém chatu Josef a doplňuje ho jednapadesátiletý Petr: „Oceňuji operativnost. Ráno si domluvím rande a večer už mám pokoj.“

Většina mužů oslovených v rubrice „flirt a sex“ na internetové seznamce pod příslibem anonymity potvrzuje, že služby využívá se svou stálou milenkou, s náhodnou známostí se do takových dobrodružství pouští jen výjimečně. „Je to jejich věc, do toho mi nic není. Kdyby nešli ke mně, našli by si jiné místo,“ shodují se majitelé hodinových hotelů, když mluví o svých klientech. Každopádně se nikdo nikoho na nic neptá a přesně tak to vyhovuje všem zúčastněným stranám. Když je potřeba překlenout trapné mlčení třeba po schodech do suterénu, upozorní majitel třeba na zakázané stání v modré zóně a nebezpečí odtažení auta.

Nokia s palmou

Majitelé hodinových hotelů často tvrdí, že se provoz jejich azylu nedá spojit s běžným hotelem pro turisty. Klienti na záletech mají totiž podle nich většinou špatné svědomí, když na chodbě potkávají malé děti. Také rodiny s dětmi na dovolené zase nechtějí během dne poslouchat hlasité zvuky od vedle či sledovat, jak si jejich sousedé podávají klíč z ruky do ruky.

Majitel hotelu v centru města ale vymyslel trik, jak obě živnosti spojit: hosty „na Václava“, jak se hodinovým klientům v hotelu říká, ubytovává porůznu – vždy v jiném ze svých celkem 36 pokojů. „Vidím výhodu v tom, že se u nás klienti potkají na chodbě maximálně s turisty z Ruska a jiných zemí,“ obhajuje Václav K., který také nechce prozradit své celé příjmení, kombinaci hodinového ubytování s běžným hotelem. A milenci podle něj zapadnou do atmosféry hotelu dokonce lépe než třeba vážení obchodníci se skupinou studentů, která po večerech na chodbách pořádá spontánní mejdany.

Zatímco tedy hosté z Velké Británie a ze Španělska kvůli vyšším cenám a zkrachovalým aerolinkám do pražské Legerovy ulice už moc nejezdí, vystřídali je pražští milenci. Mimochodem právě Legerova ulice je pro nevěrníky známá adresa, už za socialismu se na skok chodilo například do tehdejšího hotelu Kavalírka. Jenže tehdy museli mít záletníci dobré kontakty s recepčními a dost peněz na podplacení portýrů a pokojských, kteří je pouštěli do pokojů, jež byly zrovna volné.

Vlastní podnik si vystudovaný hoteliér Václav K. otevřel před dvanácti lety, nabídku o hodinové sazby rozšířil teprve před čtyřmi roky. Tehdy od přátel slyšel o hodinových hotelích na světových letištích, kde si manažeři mohou pronajmout pokoj, aby si odpočinuli před další cestou. „Líbilo se mi, že se touto doplňkovou službou dá využít kapacita hotelu, a tak jsem to také zavedl,“ říká pan Václav. Protože ale jeho hotel není na letišti, ale v centru města, využívají nabídku místo unavených manažerů spíše milostné dvojice.

Objednávky chodí do recepce hotelu, vždy zazvoní speciálně k tomuto účelu vyhrazený telefon s pláží a palmou na displeji, schovaný ve zvláštní zásuvce pod stolem. Na začátku v hotelu nabízeli klasickou hodinu, protože ale klienti většinou stejně zůstanou déle, je dnes základní sazba 490 korun za hodinu a půl. „Hodina bývá většinou málo,“ říká majitel v elegantním obleku. Kolikrát denně ale modrá Nokia pod stolem zvoní, ale stejně jako ostatní majitelé hodinových hotelů prozradit nechce.

Přesné počty záletníků tedy zjistit nelze a různé statistiky nevěry uvádějí různá čísla. Podle některých mimomanželské vztahy přiznávají dvě třetiny lidí, podle jiných jen polovina zadaných mužů a třetina zadaných žen. Pomoci ale opět může zběžný empirický průzkum na internetové seznamce. Zatímco na nabídku vážného seznámení odpovědělo asi patnáct mužů, na návrh návštěvy hodinového hotelu pozitivně reagovalo během 24 hodin více než 150 zájemců o chvilkové povyražení. Velká část z nich hned při prvním kontaktu přiznává, že je zadaná, a zdůrazňuje, že případné setkání s neznámou třicetiletou ženou v hodinovém hotelu by rozhodně nemělo jakkoliv „zasáhnout do jejich soukromého života“.

HN

Ještě na vás čeká 0 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.