Nostalgická jízda parním vlakem
Foto: HN – Václav Vašků
Projeďte se železničním tunelem, který byl víc než 130 let nejdelším v českých zemích, či zubačkou po odvážném viaduktu, jenž si zahrál v kultovním snímku Věry Chytilové Kalamita. Více se o zajímavých místech na české železnici dočtete v IN magazínu Hospodářských novin, který vychází ve středu 20. července.

Šumava je i přes svoji poměrnou odlehlost a špatnou přístupnost zaslíbeným železničním krajem. Přes hřeben tohoto pohraničního pohoří vedou hned dvě tratě, dodnes hojně využívané v turistickém i běžném provozu, několik dalších lokálek se zakusuje do podhůří.

Šumavské tratě drží i jeden absolutní primát, a tím je nejvyšší nádraží v České republice. Železnice ze Strakonic do Volar, v současném jízdním řádu označená číslem 198, začne nabírat horský charakter teprve za Vimperkem (680 m) a vytrvale stoupá hlubokými opuštěnými lesy až do sedla vnitřního šumavského hřebene u bývalé sklářské osady Kubova Huť. Právě tady, v nadmořské výšce 995 metrů, stojí nejvyšší české nádraží.

reklama

Puristé by dodali, že ve směru z Vimperka koleje krátce před Kubovou Hutí dokonce překonají vrstevnici 1000 metrů, v tomto úseku ovšem není stanice. Za nádražím Kubova Huť, které je známé také jako výchozí bod na Boubín, trať zase poměrně strmě klesá až do Volar (760 m).

Šumava

Druhá trať přes šumavský hřeben vede v západní části pohoří, je dnes opět napojena na bavorskou železnici do Plattlingu a v jízdním řádu má číslo 183. Koleje, spojující Klatovy se Železnou Rudou, tu sice nevedou tak vysoko jako v případě volarské dráhy, ale stavitelé si zde museli poradit s velmi komplikovaným terénem.

V cestě jim totiž stálo poměrně strmé Špičácké sedlo, které bylo nutno prorazit tunelem. Ten byl postaven v letech 1874–1876 a je skoro neuvěřitelné, že až do roku 2007, kdy jej o pár metrů předstihl málo známý tzv. Březenský tunel u Chomutova, zůstal Špičácký tunel nejdelším železničním tunelem na území českých zemí!

Nýrská dráha, jak se železnici do Železné Rudy někdy říká, patří bezesporu k vyhlídkově nejvděčnějším tratím v Česku. Vynikající je zejména úsek mezi Dešenicemi a Železnou Rudou: výhledy na Nýrskou přehradu střídají panoramata Královského hvozdu, trať vede po vysokých náspech i v hlubokých zářezech a vrcholem je samozřejmě průjezd Špičáckým tunelem.

Za nádražím Špičák, vzdáleným jen pár set metrů od zimního lyžařského areálu, se pak otevřou pohledy do Železnorudské kotliny a dál do Bavorska. Všechny zastávky v tomto úseku jsou současně východišti na krásné šumavské túry.

Historické jízdy zubačkou

Chcete-li spojit nostalgickou jízdu historickou vlakovou soupravou se zážitkem ze vskutku unikátní železniční trati, vydejte se na sever Čech, konkrétně na „zubačku“ vedoucí z Tanvaldu do Harrachova.

Vlak

V průběhu tohoto léta tu Železniční společnost Tanvald připravuje historické jízdy téměř každý víkend až do konce září – konkrétní informace najdete na adrese www.zubacka.cz. Vlaky sestávají z ozubnicových lokomotiv a historických motorových vozů, lepenkové jízdenky vám procvaknou průvodčí v historických uniformách.

Vzdálenost z Tanvaldu do Harrachova po kolejích není sice příliš dlouhá, měří jen 12 kilometrů, a soupravy ji ujedou za půl hodiny, trať je ovšem unikátní svojí konstrukcí – jedná se totiž o jedinou ozubnicovou trať v Česku, která je aktuálně v provozu.

Nasazení třetí koleje si vyžádal komplikovaný terén, neboť mezi Tanvaldem a Kořenovem koleje překonávají převýšení 235 metrů a sklon dosahuje až 58 promile. Součástí tohoto traťového úseku je i 940 metrů dlouhý železniční tunel.

Dál, mezi Kořenovem a Harrachovem, sice už sklonové poměry „Polubenky“, jak se trati někdy říká, nejsou tak extrémní, ovšem ani zde nejde o žádné Polabí. Vlaky musí mj. překonat údolí řeky Jizery po viaduktu odvážně vedeném v ostrém oblouku: je to ten most, který si zahrál v kultovním snímku Kalamita z počátku 80. let.

Vlak

Pokud se na některou z nostalgických jízd na „Polubence“ vypravíte, pravděpodobně oceníte i expozici v Muzeu ozubnicové dráhy, umístěnou v budově bývalé železniční stanice Kořenov. Exponáty jsou samozřejmě zaměřené hlavně na historii zubačky, z níž pro železniční fandy nakonec vyplyne i jedno docela sympatické zjištění.

V roce 1997 byl totiž provoz na „Polubence“ zastaven a hrozilo, že vlaky se sem už nevrátí (koleje osiřely na více než půl roku). Ovšem díky odporu veřejnosti a zájmovému sdružení Jizerská dráha se podařilo spojení obnovit.

A nezůstalo jen u toho: od léta 2010 jezdí vlaky opět z Harrachova dál přes hranici až do polského města Szklarska Poreba, tedy po úseku, který byl po desítky let bez železničního provozu.

Největší železniční muzeum

Na první pohled to vypadá paradoxně, přesto má svoji logiku: pro založení autentického železničního muzea nebylo přirozenějšího místa než odlehlý prostor obklopený hlubokými lesy severně od Rakovníka.

Právě zde, v sousedství současného nádraží Lužná u Rakovníka, totiž v roce 1871 vybudovali výtopnu lokomotiv sloužící provozu na nově otevřeném prodloužení tzv. Buštěhradské dráhy, spojujícím Lány s Chomutovem.

Muzeum v Lužné u Rakovníka

Kolem výtopny později vzniklo depo parních lokomotiv a řada opravárenských objektů, které sloužily dlouhá desetiletí. Jenže s ústupem parní trakce klesal význam i tohoto areálu a s uzavřením depa v roce 1996 vznikla otázka: co dál?

Lužnou naštěstí nepotkal osud mnoha jiných železničních staveb, jejichž původní smysl kvůli technickému pokroku zanikl. Skupiny nadšenců tu nejprve začaly organizovat příležitostné výstavy a od léta roku 1999 zde funguje Železniční muzeum Českých drah.

Ne ledajaké: naleštěné parní lokomotivy (mají jich tu přes 30) určitě vzbudí zájem i v netechnických typech, fajnšmekři mohou celé hodiny s láskou osahávat vzácné exponáty, mezi nimiž vyniká stroj č. 310.076, vyrobený roku 1899 v rakouském Florisdorfu – tahle krasavice byla v aktivním provozu až do 50. let 20. století. Najdete tu ale také lokomotivy na úzkorozchodné tratě či ukázky zabezpečovací železniční techniky.

Muzeum v Lužné u Rakovníka

Řada z lokomotiv a vagonů, které jsou vystaveny v Lužné, je stále provozuschopná. Můžete se svézt v upraveném voze po úzkorozchodném okruhu v areálu muzea, ale nemusí zůstat jen u toho.

Muzeum totiž ve spolupráci s partnery pořádá o letních víkendech parní jízdy po „chmelové lokálce“ do nedalekých Kolešovic, „párou“ se ve vybraných termínech můžete svézt dokonce i z Prahy. Informace najdete na adrese www.cdmuzeum.cz.

Více se o zajímavých místech na české železnici dočtete v IN magazínu Hospodářských novin, který vychází ve středu 20. července.

ctete streda