FOTOGALERIE Pražská ulice Nekázanka má nad sebou od roku 1912 dva kryté mostky, které zkracují cestu pro pěší mezi dvěma bankovními domy.

Stačí, aby český bankéř pomalu mrknul okem, a už nás to stojí 11 haléřů. Nebo aby udělal jeden krok, to je za stejnou cenu. Bankovní čas není levný, vteřina za více než desetník, minuta za šest korun a padesát haléřů.

Pokud má bankéř přenést složku s dokumenty od svého stolu kolegovi v sousední budově, počítadlo kroků a peněz se roztočí. Z druhého patra do prvního, pak ještě do přízemí, projít kolem recepce na ulici, vstoupit do druhého domu, z přízemí do prvního patra a odtud ještě o podlaží výš. Kdyby šel bankéř z druhého patra rovnou do druhého patra sousedního domu, to by bylo ušetřených kroků. A co krok, to zhruba desetník.

Zatím to nikdo nespočítal přesně, ale nápad architekta Osvalda Polívky už za jedno století, po které se Pražanům vznáší nad hlavami, mohl uspořit miliony. Od roku 1912 se nad ulicí Nekázanka klenou dva kryté mostky pro pěší zkracující cestu mezi dvěma bankovními domy.

Osvald Polívka je navrhl patnáct let poté, co byla na nároží ulic Nekázanka a Na Příkopě podle jeho návrhu postavena reprezentativní budova Zemské banky. Čilému provozu přestala brzy budova stačit a banka potřebovala rozšířit. Část provozu se přesunula do nového křídla zbudovaného směrem do Nekázanky a další bankéři usedli v nově postavené budově na protějším nároží. Dva domy pak Polívka spojil pěšími lávkami.

Pohled do Nekázanky ve směru od ulice Na Příkopě k Jindřišské odhaluje, jak se měnily architektonické styly použité při budování Zemské banky. První budova je vystavěna ve zdobném neorenesančním stylu, kdežto pozdější, zadní trakt v Nekázance už nese secesní rukopis.

A stejnou proměnu je možné pozorovat také na dvojici mostků. První je nesen obloukovou klenbou, v pásu pod trojicí oken je zasazený ozdobný reliéf a svým provedením navazuje na neorenesanční styl. Druhý mostek už má tvář secesní. Jeho konstrukce vychází z přímých geometrických linií, nosník je lomený a dělení okenních tabulek respektuje secesní tvarosloví.

Vypadá to jako idylický soulad mezi racionálními potřebami banky a tvůrčí fantazií architekta, ale při samotné stavbě to pořádně jiskřilo. Polívka byl v té době nejen uznávaný a ctěný architekt, ale také ješitný člověk. Otakar Wolf, který tehdy plnil funkci stavebního manažera, si o něm do deníku napsal toto:

"Polívka si žárlivě střežil úsilí, aby veškeré zásluhy o zdar stavebního dění a jeho konečného provedení přičteny mohly býti jen a jedině jeho chorobně ctižádostivému vystupování a snažení. Této obzvláště silné stránce jeho velmi uzavřené, nevlídné a nepřístupné povahy a jeho osobní nedůtklivé ješitnosti obětoval vůbec všemožné."

JAK SE TAM DOSTAT

Nekázanka spojuje ulici Jindřišskou a Na Příkopě. Nejbližší zastávkou tramvají číslo 3, 9, 14 a 24 je Jindřišská, dojdete sem i od metra Můstek.