Být tak malým školákem, to by si člověk mohl vychutnávat moderní architekturu! Mateřská a základní škola na nároží Bílé a Božkovy ulice v pražských Dejvicích je skvostná ukázka meziválečné funkcionalistické architektury. Sice ji od roku 1934, kdy byla na volné parcele postavena, už poněkud stíní vzrostlé stromy, ale stále je při pohledu z chodníku snadno k poznání.
Z ulice to je ale jen letmé seznámení. Asi jako kdyby si gurmet pochutnával pouze pohledem do jídelního lístku. Ten pravý požitek je ukrytý uvnitř. Architekt Jan Gillar dal areálu Francouzských škol nejen elegantní funkcionalistický kabát, ale především interiéry. Promyšlené a propočítané do posledního detailu.
Takto si dal například práci s osvětlením tříd v nižším traktu, který je rovnoběžný s Bílou ulicí. Podle původního projektu tu byla obecná škola. Ta strana třídy, která je otočená na slunečnou stranu, má okna menší. Jimi vstupovalo do tříd ozdravné slunce, avšak jen v takové míře, aby nevytvářelo ostré nepříjemné světlo. Stěna odvrácená od slunce byla osazena okny velkými, zajišťujícími osvětlení učebny měkkým denním světlem. Kombinace dvojích oken zajišťovala takové prosvětlení celé místnosti, které nevrhalo žádné tmavé stíny. Je poctivé přiznat, že takové řešení bylo sice funkční a promyšlené, ale nebylo z možných variant to nejlevnější. V hlavní, vysoké budově s ním Gillar ve svém projektu rovněž počítal, ale nakonec tu byly vybudovány třídy klasické.
Důmyslný byl rovněž systém vytápění pomocí rozvodů teplého vzduchu. Touto nucenou cirkulací bylo do tříd dodáváno nejen teplo, ale zároveň s tím se třídy také větraly. Pouze v těch místnostech, kde by tento systém nestačil, byly nainstalovány také klasické radiátory.
Ve stati Architektura průmyslové doby napsal v roce 1925 Karel Teige: "Rozlišení stavby v nosící skelet a tenké, toliko isolační a dělící mezistěny, popření nosných zdí má za následek přeměnu zjevového charakteru statického." A takové jsou i Francouzské školy. Jejich základ tvoří skelet z železobetonu, dávající stavbě pevnou a pravidelnou strukturu. Vnitřní uspořádání pak bylo variabilně dotvořeno tenkými dvojitými příčkami, mezi kterými byla izolace z lisované slámy. Dlouhá pásová okna či klenuté zakončení střechy tělocvičny zajišťující zároveň dostatek denního světla, to jsou nezaměnitelné prvky funkcionalistické éry.
Areál Francouzských škol je dnes škola hned dvojitá. Jednak se tu učí na prvním a druhém stupni malí školáci a sama o sobě je učební pomůckou pro studenty nedaleké fakulty architektury.
Jak se tam dostat
Školy najdete nedaleko Vítězného náměstí. Dojdete k nim kolem budov ČVUT a nové Národní technické knihovny nebo třeba z tramvajové zastávky Thákurova.
