Brát schody po dvou, to je známka dobré kondice. Zabít dvě mouchy jednou ranou, na to je potřeba důvtip a vynalézavost. Smíchovská plavební komora, to je důvtipné vodní dílo v obdivuhodné kondici, ve kterém to lodě opravdu berou po dvou. Ne schodech, ale jezech.

V tom je tato komora skutečný unikát. Obvykle se totiž jedním zdymadlem překonává převýšení jednoho jezu. Jenže proplutím komory na Smíchově překoná loď současně jez Šítkovský a Staroměstský, čímž vystoupá nebo poklesne o bezmála dva a půl metru.

Smíchovské zdymadlo je zhmotněním základního konstruktérského pravidla "Co je funkční, bývá pěkné". Však také komora byla vyprojektována a postavena v době, která přála funkční architektuře. Projekt připravil architekt František Sandner v letech 1911 až 1914, kdy se zároveň na Smíchově nově upravovalo nábřeží. 175 metrů dlouhý lodní kanál využívá kromě kamenných zdí také dva pražské ostrovy - Petržílkovský a Dětský.

Petržílkovský ostrov se nehledá snadno, je totiž z pražských vltavských ostrovů nejmenší. Jeho rozloha nepřesahuje svou velikostí třetinu hokejového hřiště a značnou část jeho plochy zabírá na jižním cípu někdejší malostranská vodárenská věž. Na Dětský ostrov se chodí po novém klenutém mostě, ze kterého je nejlepší výhled na provoz v plavební komoře v okolí jižních vrat.

Opačný, severní cíp Dětského ostrova zdobí od roku 1916 bronzová socha Josefa Pekárka. Téměř tři metry vysoká postava ženy symbolizuje řeku Vltavu a stojí na vysokém kamenném soklu, do jehož čtyř stran jsou vsazeny bronzové reliéfy dívek představujících čtyři přítoky Vltavy.

Čelem k mostu Legií stojí dívka s rýžovací mísou symbolizující zlatonosnou Otavu. Ke smíchovskému břehu se dívá Berounka, která má u nohou ozubené kolo znázorňující četné vodní mlýny na této řece. Na Střelecký ostrov pohlíží s rybou v náručí Sázava a zpět k Dětskému ostrovu je otočena Lužnice, slečna s kyticí z rozkvetlých jihočeských luk.

Říční sousoší ale není jediným uměleckým dílem umístěným na zdi plavební komory. Na jižním konci, kde na pravou stěnu komory naráží vlny vody přetékající přes Staroměstský jez, stojí obří dřevěná židle od fotografky a konceptuální výtvarnice Magdaleny Jetelové. Při povodni v létě 2002 ji sice voda strhla a odnesla až do Vraňan nad Vltavou, ale židli se nakonec podařilo zachránit a vrátit na zeď zdymadla.

Kombinaci industriální architektury a soch vystavených pod širým nebem si ročně zblízka prohlédnou desítky tisíc lidí. Plavební komora Smíchov je totiž nejvytíženějším středoevropským zdymadlem. Každý den jím propluje v průměru téměř osmdesát lodí, z nichž většina jsou vltavské výletní parníky. Nikde jinde není na vodních cestách tak hustý provoz jako tady. Plavba lodí je nejlepší způsob, jak se na židli a říční sochy podívat z blízka. Zeď zdymadla totiž není veřejně přístupná.

Jak se tam dostat
Ke zdymadlu můžete dojít například z tramvajové zastávky Jiráskovo náměstí (17, 21) nebo Arbesovo náměstí (6, 9, 12, 20).