Ředitel agentury STEM: ODS už má na stíhání Paroubka příliš málo času

ODS si aférou kolem výroků Mirka Topolánka uškodila. Rozhádanost mohou voliči vnímat jako poslední kapku, po které pohár jejich trpělivosti přeteče, říká šéf agentury STEM Jan Hartl.

V rozhovoru pro HN vysvětluje, proč budou chtít voliči v těchto volbách potrestat velké strany a proč opět nejspíš ve sněmovně nevznikne jasná většina, která by umožnila složit silnou vládní koalici.

"Ve společnosti se sice něco podstatného děje, ale zatím to vypadá, že se to do poměrů ve sněmovně příliš nepromítne," myslí si Hartl, který vystudoval sociologii a politologii.

HN: Když sledujete dění v ODS dva měsíce před volbami: Chová se tato strana rozumně?

Nechová. A není to jen problém dění kolem Topolánkových výroků. Je to dlouhodobější záležitost. V Česku obyvatelstvo obecně lépe chápe myšlenky levicovosti, kolektivismu, solidarity. Pravicový pohled na svět je tady daleko méně samozřejmý. Levicová strana se proto může spolehnout na zažité stereotypy. Pravicová si musí daleko víc odpracovat každou jednotlivost: tedy věnovat náležitou péči vysvětlování svých nesamozřejmých a ne vždy jednoduchých řešení. ODS tohle hrubě nedoceňuje. Nekomunikuje dobře, nesnaží se věci vysvětlovat. Může se sice spolehnout na to, že lidé z elitní skupiny její myšlenky pochopí a vzhledem ke svému sociálnímu zakotvení ji budou volit - víceméně proto, že nemají jinou možnost. Jenže to je maximálně osm až deset procent hlasů. ODS musí získávat typické nerozhodné voliče. A to se jí nedaří.

HN: Podstatná část ODS se domnívá, že její volební výsledek nemůže být, ať se děje co se děje, horší než dvacet procent. Může ODS spadnout ještě níž?

Aby se to nestalo, musí být ODS schopna oslovovat nižší střední vrstvy z řad intelektuálů, zaměstnanců. Musí je přesvědčit, že existuje i jiný důvod ji volit než jen jakýsi neurčitý pocit, že se musíme odpoutat od dědictví komunismu.

Pohár trpělivosti s ODS přetéká

HN: Jak moc ubližuje ODS před volbami aféra kolem výroků Mirka Topolánka?

Není to žádný dramatický zvrat. Ale je to jedna z řady událostí, která stranu dál oslabuje.

Aby mohla strana uspět, musí umět srozumitelně vysvětlit program, formulovat jednoznačně priority. A také ukázat, že je dovede prosadit, aby nezůstalo jen u slov. Chování ODS vzbuzuje vážné pochybnosti v obou směrech. Dokáže skutečně říci, co je nejpodstatnější? A je dostatečně akceschopná, aby se dostala k moci a mohla to realizovat? Problém se vleče a výsledný dojem je ten, že ODS působí bezradně a mátožně. Poslední aférka je prostě jen ta pověstná poslední kapka, kterou se pochybnosti završují, kterou pohár přetéká.

HN: Co ODS ubližuje víc: samotné výroky Mirka Topolánka, nebo to, že strana ukazuje nejednotnost, nestojí za svým předsedou?

To spolu souvisí. Osoba lídra je velmi důležitá. Lidé si politiku personifikují, vrcholná osobnost je prodavačem politiky. Topolánek v poslední době nepatřil mezi nejpopulárnější politiky, kritizovali ho i lidé, kteří patří mezi příznivce ODS.

Zároveň musí být jasno, že strana je schopná za svým lídrem důsledně stát. Rozhádanost strany byla vždy v minulosti v české politice naprosto zničující. Lidé ji vnímají jako základní nešvar. Říkají si: Jak proboha má vládnout této zemi strana, která si nedovede udělat pořádek ani sama u sebe? To se stalo sociální demokracii, když byly diskuse kolem Stanislava Grosse, bylo to vidět v době sporů ve Straně zelených a stejně nelibě to veřejnost nese teď u ODS.

HN: Jak moc to ODS poškodí?

Má to dva důsledky. Přímým důsledkem v těchto případech bývá úbytek několika procent hlasů. Horší je ale zprostředkované působení. Pro stranu, která vstupuje do konečného období předvolebního zápasu, je klíčové, aby dávala najevo, že je dynamická, aktivní a stmelená. A pokud působí rozpačitě, tak má problém.

ODS se to stávalo od roku 1996 ve všech kampaních. Z relativně slušných pozic ztrácela, koncovky se jí nedařily. A teď navíc nemá ani dobrou výchozí pozici. Topolánkova aféra proto přišla v hodně nešťastnou dobu. ODS má už opravdu jen hodně málo času na to, aby svůj obraz vylepšila.

HN: ODS prohrává podle vašeho březnového výzkumu s ČSSD o osm procent. Může to vůbec ještě dohnat?

ODS má problém, že tentokrát nevede boj jen s ČSSD. Je tu TOP 09, jsou tu Věci veřejné. Nevyhranění středoví voliči koketují i s volbou těchto stran, které se mohou dostat přes pět procent. Obávám se, že doba, která zbývá do voleb, bude ODS pro návrat do hry o vítězství opravdu moc krátká.

Zásadní změnu politiky nečekáme

HN: V několika posledních volbách získávaly největší strany - ODS a ČSSD - dohromady více a více hlasů. Teď to však vypadá, že se od nich voliči odvracejí a že k vítězství bude stačit méně než 30 procent hlasů. Co se stalo?

Výzkumy nám ukazují, že voliči jsou hrubě nespokojení se situací v politických stranách - a týká se to hlavně ČSSD a ODS. Lidé většinově sice zastávají hodnoty demokratického režimu, nostalgie po komunistické minulosti ve významné míře neexistuje. Na druhou stranu jsou nespokojeni, jakým způsobem se politika provádí. A hlavně cítí, že politické strany zvládají maximálně jen běžný provoz, neví, kam vlastně směřujeme, nedokážou ukázat směr.

Ve výsledku je to tak, že osmdesát procent lidí vidí polické strany kriticky. Říkají, že je absurdní do nich vstupovat. Před společností leží dilema. Jako by to s politickými stranami dál nešlo, jenže to nejde ani bez nich. Zdá se, že lidé budou chtít v těchto volbách velké politické strany pošťouchnout, aby se vzpamatovaly, protože takhle to dál už prostě nejde.

HN: Změní volby českou politiku tak zásadně, jak o tom mluvil Václav Klaus?

Podle našich zjištění se nezdá, že by došlo k nějaké dramatické změně. Objevují se sice nové formace, ale ve skutečnosti vítězem bude volební aritmetika. Pokud ty nové strany propadnou pod pětiprocentním prahem, tak to sice bude znamenat symbolický signál, že lidé chtějí potrestat velké strany, ale ve volebním výsledku je ve skutečnosti posílí. Pokud malé strany do sněmovny projdou a získají něco přes pět procent hlasů, tak je volební systém při přepočtu na mandáty stejně ztrestá. Takže průlom bude jen zdánlivý. Volby přinesou opět obtížnou situaci, koalice se bude vytvářet obtížně.

Ve společnosti se sice něco podstatného děje, ale zatím to vypadá, že se to do poměrů ve sněmovně příliš nepromítne. Bude to ale symbolické poselství, které snad postrčí velké strany, aby hledaly shodu v základních otázkách pro budoucnost - jako je reforma penzijního systému. Myslím, že tato země potřebuje nejvíc ze všeho silnou a sebevědomou ODS a silnou a sebevědomou ČSSD. Je to nejpraktičtější řešení, které funguje v celém světě.

HN: Není znechucení lidí z politických stran takové, že vůbec nepřijdou k volbám?

Lidé jsou z politiky rozmrzelí, ale stále ještě nerezignovali. Není to tak, že by nad politikou zlomili hůl. Nečekáme nižší volební účast než v minulých volbách. Pokud nedojde k nějakému zvratu, kdy by politici přehnaným vzájemným napadáním lidi úplně otrávili. Zatím to na to nevypadá.

Jan Hartl

Absolvent FF UK v Praze, obor sociologie-politologie, po zrušení politologie kombinace sociologie-filmová věda.

Od roku 1990 ředitel společnosti STEM (Středisko empirických výzkumů), která se věnuje aplikovanému sociologickému výzkumu, a zakladatel firmy STEM/MARK, a.s., zabývající se výzkumem trhu, spotřebního chování a médií (1994), kde vykonává funkci předsedy představenstva.

Autor řady výzkumných projektů a publikací, přednáší na FF UK.

HN: Dovolíte si říci, kdo volby vyhraje?

Zdá se, že náskok ČSSD je dostatečný. Strana má jediný problém. Nemá pevné voličské jádro a musí zajistit, aby lidé, kteří k ní mají vlažné sympatie, skutečně k volbám přišli. Pokud se to sociálním demokratům povede, tak vyhrají.

Navíc má ČSSD mnohem víc možností k sestavení koalice než ODS. Buď s tichou podporu komunistů, nebo - což podle našich současných dat vychází - funkční koalici s malými stranami.

Lidé chtějí reformy, ale nevědí jaké

HN: Máme si pravděpodobné vítězství levice přeložit tak, že si většina české společnosti žádné reformy nepřeje?

To není tak jednoduché. Nejen pravicový, ale i středový a levicový volič je přesvědčen o tom, že reformy jsou potřeba. Jsou s tím buď smířeni, nebo je přímo vyžadují. Obecně je společnost naladěna pro reformy. Jenže čert spočívá v detailu. Většina říká: Reformy ano, ale ne takové, které se teď navrhují. Návrhy lidem připadají částečné, nedotažené, špatně vysvětlené.

O podstatu reforem ani tak nejde. Dám příklad: problém negativní reakce na zdravotnickou reformu ODS nebyl v tom, že by lidé byli přesvědčeni, že je ve zdravotnictví všechno v pořádku. Ale nesouhlasili s tím, jak byla reforma provedena, jak ji nikdo nedokázal vysvětlit. Odpor proti třicetikorunovým poplatkům byl spíše takovou symbolickou zkratkou, kterou společnost dala najevo: reformy ano, ale ne takto.

Problém ODS není v tom, že burcuje za reformy a stojí proti širokému bloku antireformně naladěného obyvatelstva. Lidé by reformy akceptovali, ale tak, jak jsou navrhovány, jim to nedává žádný smysl.

HN: Co lidem vadí?

Třeba to, že zákony mají pořád řadu výjimek. Například někdo má zdaněné benefity, někdo ne. Policisté mají výsluhy, které nikdo jiný nemá. Estébáci berou větší důchody než jejich oběti.

Problém naší společnosti je problémem pravidel hry. Zákony platí často jen pro někoho, ostatní si dokážou prolobbovat výjimky. Pokud budeme chtít dělat reformy tak, aby je akceptovala celá společnost, musí platit pro všechny. Určitě to není záležitost této kampaně, těchto voleb, ale nálada ve společnosti k tomu určitě dorůstá.

HN: V posledních volbách se výzkumným agenturám příliš nedařilo odhadnout výsledek. Bude to tentokrát lepší?

Musím oponovat - nám (STEM - pozn. red.) se to povedlo velmi dobře. Ale máte pravdu, že to opět bude problém. V západním světě nejpočetnější skupinu představuje přelétavý volič, který do poslední chvíle zvažuje komu dá svůj hlas. Rozhodne se třeba až v den voleb.

Prvků nejistoty je mnoho, volební výsledky se v poslední době rodí právě z takovéto mlhoviny. V koncovce kampaně hrají roli emoce, racionální argumentace je něco, co se v poslední době moc neuplatňovalo. Čím jsme si ale jistí: I tyto volby, spíš než aby přinesly nějaké jasné řešení, vyvolají řadu otázek, jak dál.