Je tomu už šedesát sedm let, co si Karel Mynář nechal levou ruku napustit inkoustovým obrazem záchranného kruhu s názvy dvou měst: Praha a Hamburk. Jejich černé linky jsou stále dokonale čitelné. Stejně jako vzpomínky na dobu, kdy se na úsečce mezi oběma body pohyboval jako sedmnáctiletý plavčík.

"Nikdo mě nebuzeroval, měl jsem klid," vypráví o šťastných dobách Mynář. O mámu přišel ve třech letech, táta od rodiny kamsi odešel. Náhradním domovem se Karlu Mynářovi staly říční nákladní lodě brázdící poválečnou Evropu. "V Hamburku bylo všechno rozsekaný a strašná bída," říká starý pán. "Když jste viděl nějakou pěknou ženskou, stačilo jí slíbit kousek chleba, a hned s vámi šla."

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se