Horské hnízdo

Na některé úkoly musí čeští architekti, kteří se ve své praxi omezují na domácí teritorium, a takových je drtivá většina, zapomenout. Vychází to z polohy Česka a povahy zdejší krajiny. Celkem pochopitelně se u nás nebudují domy na plážích ani na mořských útesech, na úbočích vysokohorských masivů nebo u extrémně položených jezer či vodopádů. Přesto je i v našich zeměpisných šířkách možné objevit místa, která berou dech a zrychlují tep. Jsou však natolik vzácná, že jejich státem zřízení ochránci nechtějí, aby se k nim lidé příliš přibližovali - natož aby si tam někdo vybudoval rodinné sídlo. Čas od času se to ale shodou šťastných okolností povede.

Milionová vyhlídka

Architekti Oldřich Hájek a Jaroslav Šafer dostali příležitost navrhnout dům v Krkonoších, v místě, kde několik desítek let stávala tradiční podniková bouda, jejíž architektonická hodnota byla spíš mizivá. Navíc po letech, kdy do ní nikdo neinvestoval, hodně zchátrala.

Nicméně všechno vynahrazovala její poloha pod lesem na vrcholu jihozápadního svahu, odkud je krásný výhled na hluboké údolí vrcholící majestátními hřbety. Důležité je, že nebyla úplně odříznuta od civilizace, jak by se mohlo zdát, protože o sto padesát metrů níže vede ošetřovaná silnice a příjezdová cesta, která bývá i v zimních měsících protahovaná. Mít barák v horách je sice asi touhou každého, kdo ještě ranami osudu nepřišel o zbytky romantiky, jenže když napadne metr sněhu a pak se k domu nemůžete prokousat, mění se bělostný sen v mrazivě neodbytnou noční můru. V Krkonoších bývá sněhu hodně, lehá si tady ochotně i na šest měsíců.

Nový majitel se rozhodl nahradit původní boudu moderním rodinným domem. Podmínkou pro stavební povolení bylo, aby nebyl větší - mělo jít o náhradu jednoho domu druhým zhruba stejného objemu, při zachování půdorysu a výšky. Úředníkům z Krkonošského národního parku určitě vyhovovalo, že rodinný dům nebude svým provozem zatěžovat okolí jako rekreační objekt, kde bydlelo až dvacet osob. Jako obvykle trvali na tradiční sedlové střeše a nakonec souhlasili, že bude mít vcelku rozumný dvaadvacetistupňový sklon. "Bylo to jednodušší, než jsme si mysleli," vzpomíná architekt Oldřich Hájek. "Při schvalování jsme neměli větší potíže. Svou pozitivní roli určitě sehrálo to, že jsme se vzdáleně inspirovali klasickými horskými seníky, kde na kamenné podezdívce stojí dřevěná stavba. Proto jsme navrhli dům z přirozených materiálů, jakými jsou dřevo nebo kámen. Myslíme si, že do Krkonoš se takové stavby hodí."

Dva roky kamenické práce

Od začátku chtěli architekti vytvořit takzvaný "bezúdržbový" dům, který je postaven natolik inteligentně a prozíravě, že se o něj už potom jeho majitelé nemusí prakticky starat. Jde o to, aby stavba uměla pěkně stárnout, což přírodní kámen, ale i cedr, snad nejodolnější dřevo, jaké lze použít, shodně dokážou. Červený cedr se nemusí opatřovat žádným nátěrem, a je-li jím obložen dům, tak jenom postupně zšedne. Navíc je velmi stálý, ani v nejtvrdších klimatických podmínkách nepodléhá žádným tvarovým deformacím, drží si podobu, jaká mu byla prvotně určena. Není to však zdejší dřevo, musí se dovážet ze zahraničí.

"Přemýšleli jsme o tom," říká architekt Oldřich Hájek, "ale nakonec jsme došli k závěru, že požadovanou odolnost má jenom vysokohorský modřín, který roste výhradně ve výškách nad tisíc metrů, a u nás se tudíž nevyskytuje, nebo červený cedr. Ze dvou možností jsme se rozhodli pro druhou a nelitujeme." Je to pochopitelné. Cedr je špičkové dřevo. Architekti je nepoložili vodorovně ani kolmo, ale v úhlu odpovídajícím sklonu střechy. Stačilo málo, a podařilo se dosáhnout dynamického efektu.

Cedr se objevuje nejenom v exteriéru domu, ale výrazně prostupuje také jeho interiérem, a to samé platí o fylitu, kameni pro Krkonoše typickém. Jinými slovy: co je dobré pro venek, je dobré i pro vnitřek. Z fylitu bylo poskládáno nejen celé spodní podlaží domu, ale vybudovaly se z něj také postranní štítové zdi a vnitřní zdivo dvojice komínů. "Nějakou chvíli trvalo, než jsme přišli na kvalitní šutry, které bychom mohli použít tak, aby odpovídaly našim představám," vzpomíná Jaroslav Šafer. "Pořád nám nabízeli kameny s viditelným cementovým spárováním, dokud jsme neobjevili zdejšího kameníka. Původně jsme uvažovali o trochu jiné barvě - fylit je červený - ale protože cedrové dřevo použité na obkladech zesvětlalo, došlo nakonec k příjemnému barevném kontrastu."

Kameníci se vyznamenali, celé dva roky kladli tisícovky kusů k sobě s minimálními spárami bez výplně, s pojivem pouze v jejich zadní části. Vytvořili nádherné kamenné plochy, jejichž mozaikovité vzory i monumentalita působí velice uklidňujícím dojmem, jaký od podobných horských staveb očekáváme. V horách podvědomě nestojíme o křehce konstruovanou architekturu, ale chceme pořádné domy, které jsou schopné odolávat živlům, to znamená, aniž by se jakkoliv otřásly v základech, když udeří vichřice nebo z nebe začnou padat pěticentimetrové kusy ledu.

Bytelný, ale otevřený

Samotná nosná konstrukce je železobetonová, přičemž z vrchu ji uzavírá předem zvětralý zinek položený na mírně svažité střeše, který splňuje stejně vysoká "bezúdržbová" kritéria jako cedrové dřevo či tvrdý fylit. Dům se obrací k jihozápadu, na krkonošské panorama, které se jenom těžko omrzí. Zvláště pak přitažlivé bývá v zimě, kdy jeho mrazivě bílé obliny harmonizují s blankytnou oblohou: to se už může s klidem hovořit o vizuální symfonii fungující jako spolehlivý akumulátor pro šedivé dny, jichž je při dlouho panujícím bezvětří v české kotlině až příliš mnoho. Ložnice v horním podlaží jsou bez parapetů, s přímým výstupem na balkon, zatímco prakticky celé přízemí zabírá hala - a právě v obytných místnostech oddělují člověka od horské scenerie jen naplno prosklené plochy. Ačkoliv stavba působí bytelným dojmem, umožňuje bezprostřední kontakt vnějšího a vnitřního prostoru. Za povšimnutí stojí schodiště stoupající z hlavního obytného prostoru v přízemí do patra: žádné hi-tech skleněné stupně, ale masivní schody ze skoro dvoucentimetrového pancíře, které na sebe vážou dřevěné části. Dotýkají se zdi, můžete se o ně pořádně opřít, přitom v prostoru nezabírají víc místa, než by bylo milé. Dobré schodiště by nemělo být jen oporou, ale mělo by plnit roli zajímavého objektu. Jinak bude vždycky platit, že schodiště je tak bezpečné, jak bezpečné jsou jeho stupně, a celek bývá zase tak silný, jak silné jsou jeho části. V Krkonoších vyrostl dům, jehož slabiny se těžko podaří někomu odhalit.

Rodinný dům v Krkonoších

Autoři: Šafer Hájek Architekti / Oldřich Hájek, Jaroslav Šafer
Spolupráce: Petra Čížková, Laco Fecsu, Olga Rosová
Užitná plocha: cca 350 m2
Projekt: 2006
Realizace: 2009

Šafer Hájek
Architekti

Jaroslav Šafer absolvoval Fakultu architektury ČVUT (1971) a Polytechnic of Central London (1979). V roce 1980 se stal členem Royal Institute of British Architects (RIBA). Učil na Melbournské univerzitě (1984-1990) a byl vedoucím katedry architektonické tvorby Fakulty architektury ČVUT (1992-2000).

Oldřich Hájek vystudoval Fakultu architektury ČVUT (1979), roku 1987 absolvoval postgraduální studium zaměřené na rekonstrukci a ochranu památek. Od roku 1988 vedl ateliér na Fakultě architektury ČVUT. V roce 1994 vytvořil spolu s Jaroslavem Šafrem studio Šafer Hájek Architekti.

Získali řadu cen. Jejich doménou jsou jak bytové domy (např. v Praze Na Topolce, River Diamond, Zemanka), tak soubory budov (Centrum Černošice). Jejich ztvárnění pražské Ladronky nebo rozhledny v Hrubém Jeseníku lze pokládat zdařilé příklady krajinné architektury.

Foto Filip Šlapal: Na domě nenajdete žádné omítky, které by zakrývaly přírodní materiály. Základem je kámen a tvrdé dřevo v přirozené podobě. Taková odolná stavba prakticky nepotřebuje údržbu. Cedrové dřevo a kámen fylit, které se objevují venku, plynule přecházejí i do vnitřních prostor. Jejich pevnost, poctivost, perfektní provedení vyvolávají pocity jistoty a stálosti. V patře jsou umístěny ložnice, koupelny a šatny, v přízemí obytná hala spojená s kuchyní. V suterénním podlaží se nachází klubovna, fitness s vířivkou a pokoj pro hosta. Důležitým prvkem domu je schodiště. Základem se stal skoro dvoucentimetrový pancíř, který na sebe váže dřevěné části.