Jen vyprávět příběhy nestačí. Já literaturu chápu především jako způsob přemýšlení. Přesnou formulaci nějakého tématu, problému. Nesnáším historky. Text psaný na efekt, který se zabývá jen sám sebou a jde v něm pouze o formu, je zbytečný. Člověk napíše spoustu literárního odpadu, než se objeví jeden funkční odstavec. Něco, co v textu začne pracovat, dá mu nějakou dynamiku, význam, řekl bych přesah, kdyby to nebylo tak otřepané slovo. Tahle separace je možná na celém procesu psaní nejnáročnější, snaha nesklouznout k banalitě a podbízivosti.

Poezie je pro mě stále nesmírně důležitá, přestože jsem už roky nenapsal jedinou báseň. Jde především o určité nadšení pro skutečnost, o druh pozornosti k detailu. Myslím, že je to zároveň nezbytná škola pro každého prozaika. Jedině prostřednictvím poezie, kde každé slovo váží několik tun, si člověk vypěstuje skutečný cit pro jazyk. A číst poezii je jako poslouchat jazz. Taky nějakou dobu trvá, než se člověk dostane dovnitř, než se naučí pravidla hry. O to silnější je to pak zážitek.

Psát scénář znamená přemýšlet v obrazech. Odpadají přitom všechny literární okrasy a triky, což je pro mě v něčem hrozně osvěžující. Scénář je syrový materiál prostý všech metafor, úvah, komentářů a vnitřní psychologie postav. Platnost mají slova, gesta, to, co člověk vidí. Vedle toho určitý rytmus, uspořádání scén. Scénář, na rozdíl od prózy nebo básně, není hotovým dílem. Člověk vytváří neživou kostru obalenou neživými šlachami, teprve režisér to monstrum uvede do života. Nebo ho definitivně pohřbí.

Hudbu vnímám jako protipól veškeré práce s textem, ať už jde o scénář, poezii nebo prózu. S několika přáteli jsme dali dohromady improvizační uskupení Naimina, kde se velmi svobodně věnujeme hlukovým kompozicím všeho druhu. Já hraju na laptop, Daniel Meier vydává různé zvuky na housle (občas i nějaký ten tón), Petr Mecner bubnuje na kytaru a Igor Šelešovský, taktéž kytarista, hraje prapodivným stylem, kterému se říká tapping, takže kytaru používá spíš jako piano. Vychází nám z toho pěkná směs lidové písně a seversky střiženého noisu.

Foto Libor Fojtík: Za knihu povídek Zůstaňte s námi je Marek Šindelka nominován na cenu Magnesia Litera, za sbírku Strychnin a jiné básně získal v roce 2006 Cenu Jiřího Ortena.